Město Milevsko

Turistické informační centrum Milevsko

Turistické informační centrum Milevsko, sídlící v přízemí budovy spořitelny, poskytuje komplexní informační servis v oblasti cestovního ruchu regionu Milevsko pro návštěvníky i místní obyvatele a dále zajišťuje propagaci města a celého regionu široké veřejnosti. V současnosti lze říci, že informační centrum poskytuje informace 24 hodin denně, a to prostřednictvím informačnímu kiosku, který je instalován vedle vstupních dveří do infocentra.

Muzeum milevských maškar

Muzeum milevských maškar je českým unikátem, neboť je jediným muzeem v České republice zaměřující se na dějiny zdejší národopisné tradice - masopustních průvodů. Vstup i pokladna muzea se nachází v informačním centru a převážná část expozice je pak umístěna v prvním patře.

Milevsko Náměstí E. Beneše

Náměstí Edvarda Beneše, to je koncentrace jedinečných památek na jednom místě! Přímo na náměstí je k vidění kašna s bronzovou sochou s názvem „Vítězství revoluce 1945“, kterou zhotovil v roce 1950 významný český sochař Břetislav Benda z Líšnice, a novorenesanční budova Nové radnice, která vévodí náměstí na jeho západní straně. Nová radnice, dnes sídlo městského úřadu, byla postavena podle projektu táborského stavitele Františka Ješe v letech 1900 – 1901 na místě bývalých masných krámů z poloviny 18. století. Průčelí radnice vyzdobil sgrafity v letech 1936 – 37 místní malíř Oldřich Pejša. Mezi okny v přízemí jsou umístěny pamětní desky, připomínající občany města a okolí, kteří padli v boji proti fašismu, a jedna deska je rovněž věnována obětem komunismu. Socha i Nová radnice jsou vedeny na Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Milevsko Kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje se nachází v centru města na náměstí Edvarda Beneše a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Tento pseudorománský kostel z roku 1866 vznikl na místě původního gotického kostelíka, postaveného Švamberky na počátku 16. století. Jedná se o trojlodní stavbu s pětiboce uzavřeným presbytářem a hranolovitou věží nad severním průčelím, která je vedle klášterní baziliky považována za druhý symbol města.

Milevsko Nová radnice

Novorenesanční budova Nové radnice vévodí náměstí na jeho západní straně. Nová radnice, dnes sídlo městského úřadu, byla postavena podle projektu táborského stavitele Františka Ješe v letech 1900 – 1901 na místě bývalých masných krámů z poloviny 18. století. Průčelí radnice vyzdobil sgrafity v letech 1936 – 37 místní malíř Oldřich Pejša. Mezi okny v přízemí jsou umístěny pamětní desky připomínající občany města a okolí, kteří padli v boji proti fašismu, a jedna deska je rovněž věnována obětem komunismu. Nová radnice je vedena na Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Milevsko Socha Vítězství revoluce 1945 s kašnou

Přímo na náměstí je k vidění kašna s bronzovou sochou s názvem Vítězství revoluce 1945, kterou zhotovil v roce 1950 významný český sochař Břetislav Benda z Líšnice. Socha je vedena na Seznamu kulturních památek v okrese Písek.

Milevsko Bývalá fara čp. 3

Bývalá fara čp. 3 stojící na východní straně náměstí byla vystavěna roku 1715 na místě, kde v dobách renesance stávala městská lázeň. V letech 1805 - 1852 zde sídlili i milevští děkani. Jedná se o obdélníkovou stavbu s volutovým štítem ukončeným segmentovým tympanonem obráceným do náměstí. Právě díky svému volutovému štítu je považována za typickou stavbu jihočeského baroka. Boční průčelí do dvora je opatřeno dřevěnou pavlačí. Uvnitř domu se nacházejí prostory zaklenuté valenou klenbou.

Milevsko Bývalá radnice čp. 1

Bývalá radnice čp. 1 se nachází na východní straně náměstí, při ústí Riegerovy ulice. Jde o jednopatrovou barokní stavbu ze 17. století o 11 okenních osách s "věžičkou" - nástavbou ve hřebeni střechy, která je kryta bání s lucernou zakončenou šindelem krytou cibulí. Pravděpodobně zde v minulosti bývala městská věznice a mučírna. Od roku 1851 zde sídlil okresní soud, později berní úřad a okresní hejtmanství. Jako městská radnice budova fungovala do roku 1901, kdy byla vystavěna nová radnice na západní straně náměstí. Vnitřek budovy byl mnohokrát upravován, v původní podobě se zachovaly pouze prostory klenuté valeně bez žeber v přízemí. V interiéru nástavby nad střechou je dřevěná pavlač. K budově přiléhá bývalý renesanční pivovar. Dnes slouží část budovy komerčním účelům a dále zde sídlí městská knihovna a Galerie M.

Milevsko Dům Čeňka Holase

Pseudobarokní vilka čp. 237 v ulici Čeňka Holase nad zdejším autobusovým nádražím, ve které žil v letech 1912 – 1921 folklorista a sběratel lidových písní prof. Čeněk Holas. Profesor Čeněk Holas se narodil 10. února 1855 v Hostíně u Kovářova, některé jiné prameny jako místo narození uvádějí i Zahořany. Studoval na písecké reálce a pak na pražské technice. Zcela v duchu tehdejší české společnosti se nadšeně věnoval i tělocviku, což bylo tehdy v rámci Sokola považováno za projev uvědomělého češství. Podnikl i několik zahraničních cest, především do Ruska, které jej zaujalo z etnografického hlediska natolik, že zde zůstal delší čas a dokonce se naučil i rusky. Po návratu pak od roku 1880 působil jako učitel tělocviku na jedné z pražských středních škol a později na malostranské reálce, kde se roku 1904 stal nakonec profesorem. Po odchodu na odpočinek se přestěhoval do Milevska, kde bydlel od roku 1912 ve zmíněné vilce. Roku 1921 se přestěhoval do Písku, kde poté bydlel v ulici Na spravedlnosti. Zde také 8. února 1939 zemřel a je pochován na lesním hřbitově.

Milevsko Soubor secesních vil

Soubor šesti secesních vil je vedený na Seznamu kulturních památek v okrese Písek. Vily se nacházejí v ulici Generála Svobody a jedná se o tato čísla popisná - 479, 480, 481, 482, 483 a 484. Tyto zachovalé vily jsou mimořádným a cenným dokladem úrovně bydlení majetnějších vrstev obyvatel mimo hlavní společenská centra země. Vysokou estetickou, umělecko-řemeslnou, ale i stavební a konstrukční stránku realizace těchto vil už jen podtrhuje obrovská urbanistická hodnota v rámci vnitřního plánu Milevska. Tento soubor tak reprezentuje velmi hodnotný a autenticky dochovaný příklad životního stylu i úrovně maloměstského prostředí z období počátku 20. století.

Milevsko Sokolovna

Sokol byl v Milevsku založen 6. října 1889 a v červnu 1890 měla jednota již 90 členů a 19 dorostenců. Sokolové však pro cvičení neměli vlastní prostory, a tak se stěhovali z místa na místo. První tělocvičnu nalezli v městském pivovaře, poté cvičili v bývalé tkalcovně, v letech 1903 až 1907 v zahradním sále hotelu Jindřicha Vodňanského, následoval opět pivovar a po válečné přestávce pak v roce 1920 opět hotel u Vodňanských. Zde však museli v roce 1923 cvičení zanechat, protože hrozilo zřícení stropu. Výstavba a otevření sokolského domku (1924) a sokolovny (1925) umožnily nejen podstatné rozšíření členské základny sokolské jednoty, ale nabídly prostory i dalším kulturním a osvětovým spolkům. Stavbu provedl místní stavitel František Stupka v létech 1924 - 1925 a místní členové přispěli svou prací.

Milevsko Dům kultury Milevsko

Dům kultury Milevsko je příspěvkovou organizací, která funguje jako centrum kultury ve městě. Organizace vlastní sál s kapacitou 400 míst, který je využíván pro pořádání kulturních a společenských akcí všeho druhu – od divadelních představení, koncertů, přes různé besedy a přednášky až po plesy a konference. Pro akce menšího rozsahu jsou určeny další tři sály, přičemž každý z nich pojme přibližně 100 osob. Dále je v domě kultury k dispozici několik učeben, které slouží k výuce, vzdělávání či školení s různým zaměřením včetně počítačové učebny. Přímo v budově se také nachází restaurace.

Milevsko Vrch Hůrka

Zalesněný kopec, místními nazývaný Hůrka, sloužil v minulosti vedle Šibenného vrchu jako popravní místo na Milevsku. Ve středověku to býval holý vrch, kde byly vykonávány popravy, jako bylo stínání mečem, upalování apod. Na holém vrchu byly v případě upálení plameny hořící hranice viditelné až do daleka, což mělo být jakýmsi varováním pro lidi, kteří by se snad chtěli ve svém životě ubírat stejnou cestou jako popravovaný zločinec. Dnes je vrch parkově upraven a nabízí nádherný výhled na milevský klášter a na krajinu severně od Milevska. Vrchu Hůrka vévodí socha akademického malíře Karla Stehlíka, který patří mezi významné milevské rodáky. Toto umělecké dílo vytvořil v roce 1987 sochař Mrázek. Jako upomínka na tehdejší popravy stojí na Hůrkách kaplička Nejsvětější Trojice z roku 1847.

Milevsko Socha malíře Karla Stehlíka

Vrchu Hůrka, odkud se otevírá nádherný vyhled na milevský klášter a na krajinu severně od Milevska, vévodí socha akademického malíře Karla Stehlíka (1912 – 1985), který patří mezi významné milevské rodáky. Toto umělecké dílo vytvořil v roce 1987 sochař Mrázek.

Milevsko Kaple Nejsvětější Trojice

Zalesněný kopec, místními nazývaný Hůrka, sloužil v minulosti vedle Šibenného vrchu jako popravní místo na Milevsku. Ve středověku to býval holý vrch, kde byly vykonávány popravy, jako bylo stínání mečem, upalování apod. Jako upomínka na tehdejší popravy stojí na Hůrkách kaplička Nejsvětější Trojice z roku 1847. Jako upomínka na tehdejší popravy stojí na Hůrkách kaplička Nejsvětější Trojice z roku 1847. Dnes je vrch parkově upraven a nabízí nádhernou vyhlídku na milevský klášter a na krajinu severně od Milevska.

Milevsko Smírčí kříž

Tento kamenný nízký kříž se nachází u domu čp. 1004 v Sokolovské ulici, u komunikace ve směru na klášter. Kříž dříve stával v úrovni cesty, ale v roce 1934 byl na podnět turistického odboru pietně vyvýšen a zasazen do silničního tarasu. Kříž je silně poškozený na obou ramenech i vrcholu. Ke kříži se vztahuje následující pověst. Kříž byl postaven v místech, kde byl zabit jakýsi Ital, který tam posléze strašil a děsil poutníky, jdoucí do kláštera.

Milevsko Výklenková kaple Panny Marie Sepekovské

Výklenková kaplička Panny Marie Sepekovské se ukrývá mezi domy čp. 590 a 592 v Sokolovské ulici, na místě, kde kdysi bývala hráz. Jedná se o barokní sakrální stavbu s bohatým volutovým štítem s plasticky vystupujícími pilastry a římsou. Stavba pochází z poloviny 18. století a v jižním i severním výklenku jsou k vidění kopie mariánských obrazů.

Milevsko Hřbitovní kostel sv. Jiljí

Hřbitovní kostel sv. Jiljí patří mezi nemovité kulturní památky ČR. Nachází se v těsné blízkosti milevského kláštera a má v sobě nejstarší zdi v Milevsku. Jako románský tribunový kostel se poprvé připomíná roku 1184, tedy ještě před založením kláštera. Na konci 14. století byl přestavěn a rozšířen. V současnosti kostel tvoří gotická jednolodní stavba s pětibokým chórem, na západě s románskou zvonicí a na severu s dochovaným románským kvádříkovým zdivem. Severní stěna kostela a zejména krásná románská zvonice dodnes dokládají řemeslnou zručnost našich dávných předků. Chór je zaklenut klenbou „milevského typu“, která je nejstarší tohoto druhu u nás (stala se předlohou pro podobné stavby na území Čech v 15. století, např. pro stavbu kostela sv. Víta v Českém Krumlově). Klenba je vyzdobena malbami a nápisy, které se vztahují k rodu Hodějovských z Hodějova. Loď je plochostropá s replikou kazetového renesančního stropu. Po obvodu lodi se nacházejí patky gotické klenby a krov kostela je rovněž gotický.

Milevsko Milevské muzeum

Milevské muzeum je jedinečným místem, kde se snoubí historie, tradice i současnost. Jedním ze zásadních mezníků v existenci Milevského muzea byl rok 2013, kdy se muzeum přestěhovalo do nově zrekonstruované budovy z roku 1768, která se nachází na druhém nádvoří kláštera. Zde byly vytvořeny nové expozice, které byly slavnostně zpřístupněny dne 1. 6. 2013.

Milevsko Klášter Milevsko

Milevský klášter patří k nejhodnotnějším památkám v Čechách, které byly postaveny v románském slohu. Jedná se o nejstarší klášter a zároveň jedinou románskou baziliku jižních Čech. V rámci celé České republiky pak jde o jednu ze tří nejcennějších románských staveb. Klášter byl založen velmožem Jiřím z Milevska pravděpodobně roku 1187, avšak již od roku 1184 probíhaly přípravy na jeho založení. Krátce poté vznikla v blízkosti ves a později město Milevsko. První doložená zmínka o klášteru pochází z roku 1187, kdy byl jmenován jeho první opat Jarloch (Gerlachus), jenž je považován za jednoho z pokračovatelů Kosmovy kroniky.

Milevsko Žulové sympozium v parku Bažantnice

Tato přírodní galerie žulových výtvorů se nachází v městském parku Bažantnice, který zde byl zřízen po roce 1880 z iniciativy strahovského opata Zikmunda Antonína Starého na místě někdejší bažantnice ze 17. století (odtud dnešní název parku). Tato umělecká díla byla vytvořena v 90. letech 20. století řadou významných českých i zahraničních umělců při několika ročnících žulového sympozia. Žulová sympozia organizovalo Milevské muzeum a Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku za podpory Ministerstva kultury ČR, města Milevska a sponzorů z řad firem i občanů Milevska. Vlastní práce na objektech probíhaly v kamenické provozovně družstva Jihokámen v Přílepově u Milevska. Umělci při tvorbě využívali především kámen nevhodný ke zpracování v kamenických dílnách, který je jinak odvážen jako odpad. Žula, ze které jsou všechna díla vytvořena, pochází z lomů v okolí Milevska a ze Štěpánovic u Českých Budějovic.

Milevsko Rodný dům Jiřího Mařánka

Jiří Mařánek (12. 1. 1891, Milevsko – 4. 5. 1959, Praha) byl českým prozaikem, autorem groteskních satir a historické prózy. Jeho otec byl okresním hejtmanem a švagr O. Ostrčil hudebním skladatelem. Tento významný milevský rodák krátce studoval medicínu, práva, hudební vědu a estetiku, studia však nedokončil. V letech 1917-1941 byl úředníkem účtárny Zemského úřadu. V letech 1945-1948 byl zaměstnancem filmového odboru Ministerstva informací, pak přešel do Čs. státního filmu. Psát začal ve 20. letech groteskní satirické prózy, od 30. let psal historické romány z jihočeského kraje, napsal i práce pro mládež a knihy s motivy fantastiky. Byl rovněž členem Devětsilu. Část svého života přebýval v Českém Krumlově v domě na Parkánu čp. 112, zemřel však v Praze ve věku 68 let. Nejznámějším dílem je trilogie o rodu Rožmberků (Barbar Vok, Romance o Závišovi, Petr Kajícník), dále je autorem libret k operám O. Ostrčila (Honzovo království) a také napsal životopisný román o Bedřichu Smetanovi (Píseň hrdinného života).

Milevsko Budova bývalého okresního úřadu

Budova bývalého okresního úřadu na rohu Husova náměstí a Masarykovy ulice je dokladem meziválečného architektonického funkcionalismu. Byla postavena na místě starého zájezdního hostince "U bílého koníčka" v letech 1931 – 1932. Dnes budova slouží jako poliklinika.

Milevsko 1. ZŠ T.G Masaryka

První písemné záznamy o základní škole pocházejí z roku 1879, kdy se přestěhovala do nové budovy čp. 183 - dnešní budovy gymnázia, jež byla postavena v letech 1877 - 1878. V roce 1880 byl otevřen 1. ročník chlapecké měšťanské školy a o 8 let později došlo k rozdělení školy na chlapeckou a dívčí. V této době děvčata chodila pouze do obecné školy a dívčí měšťanská škola byla otevřena až v září 1904. Škola prošla mnohými historickými bouřemi a změnami a teprve na počátku 30. let se podařilo prosadit výstavbu nové školy v dnešní Jeřábkově ulici, která v té době disponovala 24 třídami. Škola byla určena pro obě v té době existující milevské školy - chlapeckou i dívčí.

Milevsko Budova bývalé občanské záložny

V místech, kde ulice Masarykova ústí do Husova náměstí, stojí po pravé straně budova bývalé Občanské záložny. V minulosti šlo o nejstarší peněžní ústav v Milevsku i v dalekém okolí. Tato Občanská záložna byla založena významným milevským hejtmanem Vilémem Kremerem spolu s několika vlastenci v roce 1862. Původní průčelí budovy se zachovalo díky opravě z roku 1993.

Milevsko Nová synagoga

Nová synagoga se nachází ve městě Milevsku v Sokolovské ulici čp. 209, asi 300 metrů od hlavního náměstí. Synagoga byla postavena za 1. světové války v letech 1914 – 1919 jako náhrada za starou synagogu, která přestala dostačovat. Jedná se o dílo pražského architekta Františka Střílky a předního architekta období českého kubismu Oldřicha Tyla. Představuje unikátní kombinaci pseudoempírových a kubistických prvků. Kubismus je zastoupen ojedinělým průčelím štítu, trojúhelníkovým tvarem štítu, který je podepřen čtyřmi sloupy, se stavba hlásí k empíru. Bohoslužby se v synagoze konaly až do druhé světové války, během okupace její prostory sloužily jako sklad sušeného mléka a obalů. Válka zapříčinila zánik židovské obce a od roku 1950 je budova využívána jako křesťanský kostel Církve československé husitské.

Milevsko Bývalá radnice čp. 1

Bývalá radnice čp. 1 se nachází na východní straně náměstí, při ústí Riegerovy ulice. Jde o jednopatrovou barokní stavbu ze 17. století o 11 okenních osách s "věžičkou" - nástavbou ve hřebeni střechy, která je kryta bání s lucernou zakončenou šindelem krytou cibulí. Pravděpodobně zde v minulosti bývala městská věznice a mučírna. Od roku 1851 zde sídlil okresní soud, později berní úřad a okresní hejtmanství. Jako městská radnice budova fungovala do roku 1901, kdy byla vystavěna nová radnice na západní straně náměstí. Vnitřek budovy byl mnohokrát upravován, v původní podobě se zachovaly pouze prostory klenuté valeně bez žeber v přízemí. V interiéru nástavby nad střechou je dřevěná pavlač. K budově přiléhá bývalý renesanční pivovar. Dnes slouží část budovy komerčním účelům a dále zde sídlí městská knihovna a Galerie M.

Milevsko Bývalá fara čp. 3

Bývalá fara čp. 3 stojící na východní straně náměstí byla vystavěna roku 1715 na místě, kde v dobách renesance stávala městská lázeň. V letech 1805 - 1852 zde sídlili i milevští děkani. Jedná se o obdélníkovou stavbu s volutovým štítem ukončeným segmentovým tympanonem obráceným do náměstí. Právě díky svému volutovému štítu je považována za typickou stavbu jihočeského baroka. Boční průčelí do dvora je opatřeno dřevěnou pavlačí. Uvnitř domu se nacházejí prostory zaklenuté valenou klenbou.