Nejstarší písemná zmínka o Batelově pochází z r. 1279. Původní osada s tvrzí vznikla v části, které se říká Na Vůbci.
Fara je po farním kostele další významnou stavbou a za svoji nynější podobu, kterou získala v letech 1635-36 vděčí zmiňovanému panu faráři P. Ondřeji Františkovi Kukačkovi z Rájova. Za něj bylo přistavěno první patro a na tuto přestavbu upomíná latinský nápis na průčelí fary. Do dějin městečka vešla fara také jako místo, kde Karel Havlíček Borovský strávil devětkrát jeden měsíc svých letních prázdnin, když zde navštěvoval svoji tetu, hospodyni na batelovské faře. Dobře se také znal s tehdejším batelovským knězem a jako bohoslovec také kázal v našem farním kostele.
Nynější farní kostel je asi třetí v pořadí a dřívější stavby byly na témže místě. V letech 1735 – 1807 se ujímá vlastnictví německý rod baronů Burkhard de Klee, jehož člen Jan Kryštof položil základy nynější podoby farního kostela. Ten byl však dokončen až roku 1836 za Blankensteinů. Obšírná zpráva o tom koluje v různých opisech a kopiích po Batelově a její originál je k nahlédnutí ve farním archivu. Za zmínku stojí dva staré zvony svatý Petr z roku 1483 a ještě starší „Adámek“ z roku 1400. V zákristii nalezneme náhrobky šlechtických rodů od roku 1543 do roku 1676 a náhrobek faráře Cuculy (Kukačky) 1655, který vešel nezapomenutelně do dějin farnosti přestavbou fary. Pod kostelem jsou hrobky. Celkem je zde pohřbeno asi 40 zemřelých od roku 1621 až do roku 1884, kdy se zde konal poslední pohřeb.
Nový zámek je dvoupatrový dvoukřídlý objekt, který stojí severně od Starého zámku. V jeho okolí najdeme zbytky zámeckého parku z 19. století. Zámku předcházela tvrz, kterou vlastnili páni z Batelova. Ta často mění majitele a v roce 1586 nechává Jiří Čížovský z Čížova tvrz přestavět na zámek, u vchodu najdeme vsazené erby právě s tímto letopočtem. Zámek následně prochází barokní úpravou a kolem roku 1740 byl zámecký objekt rozšířen o nové křídlo. Počátkem 19. století byl celý zámek klasicistně upraven. V současné době slouží školským účelům.
Synagoga v Batelově je bývalá židovská svatyně postavená v roce 1794 na místě starší modlitebny. Nachází se téměř na nároží Dlouhé a Perleťářské v těsné blízkosti domu č.p. 52, na tzv. Židovském plácku v místě původního ghetta, západně od batelovského obecního úřadu. Synagoga má zachovaný klasicistní vzhled, přestože sloužila jako sbor Církve československé husitské a posléze jako klubovna místní organizace svazu zahrádkářů. Je chráněna jako kulturní památka České republiky. Batelovská židovská komunita přestala existovat podle zákona z roku 1890.
Starý zámek je patrová budova s novější hodinovou věží, na kterou navazuje hospodářský dvůr. Původní tvrz byla za Čížovských z Čížova ve 2. polovině 16. století přestavěna na renesanční zámek, který byl na přelomu 16. a 17. století změněn na hospodářskou budovu a obydlí úředníků batelovského panství. Později prošel přestavbami v duchu baroka.
Zastavení č.9 - Velký kámen / Havlíček a dál? Otázka č.9. Nejmohutnější Velký kámen na Batelovském Vršku je zbytkem………………. srubu.
V Batelově naleznete odpočinkové místo s mapou a dětským hracím prvkem. Jedná se o výstupy projektu „Cestujeme po Regionu Renesance".
Židovské rodiny se v Batelově usadily již ve 2. čtvrtině 15. století, kdy byli Židé vypovězeni z Jihlavy. Tehdy byla pravděpodobně ustavena také židovská obec. Hřbitov sloužil svému účelu do druhé světové války a přítomnost Židů připomínají jejich náhrobky na hřbitově ukrytém v listnatém lese nedaleko obce. Najdeme zde náhrobní kameny barokního a klasicistního typu. Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1715. Na hřbitově se nachází kolem 300 náhrobků.
Bačkovice
Obec Budíškovice - obec má 748 obyvatel, rozkládá se na 2304 ha. První zmínka o obci je z roku 1353.
Na místě tvrze vznikl barokní zámek z konce 17. stol. se starším renesančním jádrem, dostavba z konce 19. století. Jednopatrová čtyřkřídlá budova s arkádami kolem čtvercového dvora, v severním křídle kaple.
Obec Báňovice - Kaple - novorenesanční kaple z 2. poloviny 19. stol s hranolovou vížkou a jehlancovou střechou nad štítem. Obec Báňovice má 106 obyvatel a rozkládá se na 479 ha. Nejstarší zmínka o obci je z roku 1327.
Bílý kříž je přírodní rezervace o rozloze cca 20, 5 ha. Předmětem ochrany je vegetace na prudkých, výslunných skalnatých svazích s navazujícím druhově a věkově pestrým lesním porostem. Na tomto území se nacházejí zvláště chráněné druhy rostlin (např. tis červený, oman chlupatý) a živočichů. Údolí Dyje je zároveň evropsky významnou lokalitou. Neopomenutelná je také estetická hodnota tohoto území.
Státní hrad Bítov se nachází nad soutokem řek Želetavky a Dyje, jejichž údolí jsou součástí Vranovské přehrady. V Podhradí se v minulosti nacházela stejnojmenná obec, která však zmizela pod hladinou přehrady. "Nový Bítov" se v současnosti nachází cca 3 km jihovýchodně od hradu. Hrad Bítov pochází pravděpodobně již z 12. století a v současnosti je vyhledávaným turistickým cílem nejen díky největší sbírce vycpaných psů na světě. Hrad lze navštívit od dubna do října v době závisející na daném měsíci.
Obec Chotěbudice - kaple sv. Václava. Obec vznikla před rokem 1200. V současné době má 101 obyvatel a její rozloha je 551 ha.
Zřícenina hradu Corštejn - jedná se o pozůstatky hradu pocházející z první poloviny 14. století. Hrad byl vybudován jako královská pevnost na posílení hradu Bítov. Během staletí byl hrad obléhán a změnil několikrát majitele. Od konce 16. století je hrad neobydlený. V současnosti tvoří tato zřícenina neodmyslitelnou siluetu nad Vranovskou přehradou. Prohlídky probíhají od června do září. V letních měsících se na zřícenině konají rytířské turnaje a další vystoupení.
Na 7 zastavením NS se nachází cyklomapa.
Dačice - jihočeské město na Moravské Dyji - jsou přirozeným centrem nejvýchodnějšího regionu Jihočeského kraje. Jako jedno z nejstarších měst na Českomoravské vrchovině (poprvé se připomíná v r. 1183) nabízí svým návštěvníkům kromě klidného prostředí i zajímavé památkové objekty. Nedaleký hraniční přechod do Rakouska, blízkost přírodního parku Česká Kanada, turistická oblast Podyjí a okolní památná místa jen podtrhují atraktivitu města. Dačice obklopuje kouzelná krajina, která je ideální pro pěší výlety i cykloturistiku. Původně šlo o knížecí osadu ležící na křižovatce obchodních cest ze Znojma do jižních Čech a z Humpolce do Rakous. V r. 1377 se o Dačicích hovoří již jako o městě. V r. 1459 získal "zboží dačické a bílkovské" Volfgang Krajíř z Krajku sídlící na Landštejně. Rod Krajířů pocházející z Korutan držel Dačice 150 let. Právě za jeho působení dosáhly svého největšího rozmachu, neboť si je Krajířové vybrali za své sídelní město.
Na autobusovém nádraží se nachazí druhé zastavení s podrobnou mapkou trasy Po přírodních zajímavostech Dačic.
Zámecký park tvoří zastavení 4. zastavení na naučné stezce Po přírodních zajímavostech Dačic. Ta Vám představí typické loggeru (broukoviště). Jedním z nich je Tesařík. Jeho larvy se vyvíjejí v mrtvém dřevě listnáčů.
Zastavení č.6 „Dačická kaskáda“ – to je řetězec 19-ti (!) rybníků a rybníčků severozápadně od Dačic směrem k Dolním Němčicím. Jedná se o kaskádovou soustavu rybníků na Rybničním potoce, ojedinělou nejen na Dačicku, ale v rámci celého území našeho státu. Cenná je zejména její krajinotvorná funkce biokoridoru s břehovou zelení a vodními plochami uprostřed okolních zemědělských pozemků a přírodovědná hodnota zdejších společenstev rostlin a živočichů. Tato lokalita patří mezi nejvýznačnější v tomto regionu z hlediska výskytu vodního ptactva, obojživelníků i mokřadních společenstev rostlin.
Na Uvítanou Při příjezdu od Slavonic Vás přivítá kovová plastika, znázorňující charakteristické prvky obce. Dešná je známá jako centrum jezdeckého sportu, pozadí tvoří historické stavby - kostel sv. Jana Křtitele, Česká hospoda, kaplička při cestě do Plačovic a domy "koňáků". Symbolický je i podstavec z plochých kamenů. Název Dešná prý pochází od slova "deskový" podle tvaru materiálu, ze kterého byla postavena většina budov ve vsi. Autorem plastiky je umělecký kovář Jaroslav Bureš z Uherčic.
Dlouhý rybník - Graselova stezka
Poutní místo je pozoruhodné svou architekturou, nachází se v osadě Dobrá Voda, jež je součástí obce Mladoňovice. Nad pramenem dobré vody v údolí potoka Rakovce byla postavena v letech 1725 až 1745 malá barokní vodní kaple, která je propojena schodištěm s větší barokní kaplí - Mariánskou poutní kaplí, vybudovanou kolem r. 1750. Jejím stavitelem je pravděpodobně M. Kirchmayer. Uvnitř kaple je rokokový oltář s mariánksým obrazem. Postavena byla z vděčnosti za uzdravění a rozšířena r. 1878. V tomtéž roce o pouti byla nově vysvěcena za účasti sedmi knězů a čtyř tisíc věřících. S pramenem ve vodní kapli je spjata pověst. Když tudy v minulosti projížděl slepý šlechtic, omyl si oči vodou z pramene a náhle prozřel. Dobrá Voda je významné poutní místo a každý rok v září se sem sjíždějí poutníci ze širokého okolí nejen ochutnat tento zázračný pramen.
Další expozici, která vznikla v rámci projektu „Regionem Renesance nejen po stopách historie“, najdeme v Dolní Cerekvi. Návštěvníkům přibližuje nejen významné skladatele, rodáky z Dolní Cerekve (Antonína Ptáčka, Františka Prášila, Karla Pádivého a Blahoslava Smišovského), ale i historii a život nebo místní přírodní krásy. Expozice je otevřena po domluvě na telefonních číslech 567 315 014 anebo 724 186 092.
Území Přírodní památky Dubová stráň je tvořeno zachovalými listnatými lesními porosty na svazích údolí Moravské Dyje s výskytem řady teplomilných druhů a lesních společenstev. Až na drobnou výjimku (trasa plynovodu) je území tvořeno výhradně lesními společenstvy s výskytem některých vzácných a ohrožených rostlin a živočichů. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 462-496 m.
Dům J. A. Schumpetera. Slavným třešťským rodákem je Joseph Alois Schumpeter (1883 - 1950) zejména známý jako tvůrce japonského hospodářského zázraku.
Zřícenina hradu Frejštejn se nachází na pravém břehu řeky Dyje nad obcí Podhradí. První zmínky o hradu pocházejí již z druhé poloviny 13. století. V minulosti na hradě působil Jan Krajíř, významný představitel moravské šlechty, který však přepadával okolní městečka, vsi a panství. Byl označován za rušitele pokoje, a proto moravští stavové hrad vykoupili a rozbořili. Snahy o obnovu hradu se objevují ještě v 16. století, avšak bezúspěšně. Hrad tak zůstal zříceninou dodnes. K hradu lze vystoupat lesní pěšinou, která ústní na silnici u mostu přes řeku Dyji. Vstup na zříceninu je volný, na vlastní nebezpečí návštěvníků.
Farní kostel sv. apoštolů Petra a Pavla je dominantou batelovského náměstí. Nachází se zde zastavení č. 10 naučné stezky Po Stopách Karla Havlíčka s názvem Havlíček a věčnost. Obsahuje indicie k odpovědi na otázku č. 10: Která význačná osobnost bydlela v 15. století na batelovské faře?
Zastavení č.2. Zámecký park /Občan Havlíček Otázka 2.: K. H. Borovský v Pražských novinách v roce 1846 píše… „I sebe menší opravdivá dobročinnost jest prospěšnější, než veliké neuskutečněné a nemožné…………………….“
Zastavení č. 3 - Železniční trať Jihlava - Veselí nad Lužnicí / Ruská zkušenost Otázka 3.: K. H. Borovský v roce 1844 píše… „A kdo chce Čechům opravdu dělat dobrodiní, ať je posílá na své útraty do……………………….“
Zastavení č.4 - Od hamru k Motorpalu/ Havlíček a politický radikalismus Otázka č. 4. Na co přebudovali hamr v roce 1882 Tomáš a Lambert Novotní z Počátek? Na…
Zastavení č.5 - Cesta do Mukařky / Karel Havlíček - básník Otázka 5.: Básnická skladba, která vznikla v Brixenu? ……………………. sv. Vladimíra.
Zastavení č. 6 - U Grázlovny / Vlastenec (Obr. Třešeň-sad Grázlovna) Otázka č 6.: Vzdělání bylo pro Havlíčka programem, taktikou a ……………….
Zastavení č.7 V lipkách / Národ Havlíčkův Otázka: 7. Jak se jmenuje jedna z nejstarších částí obce Batelov?
Zastavení č.8 - Tři kříže / Havlíček redaktor a vydavatel Otázka č.8.: V roce 1848 zakládá K. H. Borovský ………………………….. – první český deník v českých zemích.
1. zastavení naučné stezky Po stopách Karla Havlíčka se nachází u bývalé židovské synagogy. Skýtá ukrytou odpověď na herní otázku č.1: Kde se nachází bohoslužebné předměty, které byly v roce 1942 odvezeny ze synagogy z Batelova? V ………………………….. muzeu v Praze.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1303. V minulosti Hodice byly sídlem velmi významného moravského hraběcího rodu Hodických z Hodic. V obci je vlaková zastávka na železniční trati Kostelec – Slavonice a současně se zde nachází malá expozice o historii místní dráhy. Obec je turistickým východiskem pro výlety na hrad Roštejn (5 km), Javořici (10 km), pramen Dyje (6 km).
Muzeum se nachází na hodickém nádraží. Celou řadu exponátů shromáždil za řadu let na dvorku u nádražního domku železničář Jiří Holoubek. Expozice je doplněna o stručnou historii trati, vedoucí z moravského Kostelce do jihočeských Slavonic, původně propojené do rakouského Waidhofenu. Prohlídka je možná po dohodě se správcem muzea. Kontakt na správce pana Jiří Holoubka: 728 034 228.
Východním směrem od obce Hodice se rozprostírá větší komplex lesů. Nejvyšší vrchol v okolí obce se jmenuje „Jelení hora“ s nadmořskou výškou 652 m n.m. Na vrcholu Jelení hory stála do padesátých let minulého století dřevěná rozhledna. Členové hasičského sboru umístili v roce 2010, na počest 120. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Hodicích, na nejvyšším vrcholu obce sochu jelena. Na Jelení horu se každoročně pořádá silvestrovský výstup.
V Hodicích najdete dětskou lanovou dráhu umístěnou na návsi obce, která je výstupem projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“.
Vilu továrníka židovského původu Zikmunda Müncha navrhl Otto Eisler, významný židovský architekt z Brna. Společně se svými bratry prováděl stavební práce na vile Tugendhat. Münchovi začínali v Hodicích s textilní továrnou, v níž se vyráběly fezy a později i sukna. Po požáru továrny a úplném zastavení výroby v roce 1926 založili firmu Akciová továrna na salám a poživatiny, a. s. Hodice. Provoz byl zahájen již v roce 1927 výrobou zejména trvanlivých salámů, která trvá dodnes. Později se vila stala majetkem obce, která zde zřídila a provozuje mateřskou školu.
Jarošovský rybník je dalším zastavením na Dačické kaskádě. Je mu věnováno zastavení č. 8 naučné stezky.
Svatovítská lípa, zvaná také "Kapistránská" se nachází v Jemnici přímo u kostela sv. Víta. Podle staré pověsti pochází z roku 1315, kdy bydlela v Jemnici královna česká Eliška Přemyslovna. Pod lipou kázal sv. Jan Kapistrán v letech 1451-1454, františkánský mnich italský. Podle jiné pověsti zasadili lípu na důkaz nejhlubšího smutku po zrušení kláštera vyhnaní mniši, prchající do Dačic r. 1687. Vykopali asi 10letou lípu a vsadili ji korunou do země. Lípa měla na kmeni několik kolmo stojících větví. Lípa byla v roce 1890 zničena vichřicí. Lípu v dražbě veřejně koupil bývalý starosta města Josef Augusta, nechal ji stát a stojí dodnes. Velká oprava a konzervace torza stromu byla provedena v r. 1992. Poslední oprava a konzervace pak v r. 1995. Obvod původního kmene má přes 700 cm, výška této památné lípy je 4 m. Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Řadí se mezi lípu srdčitou. 12.2.1976 byla označena jako chráněná.
Dalším z kostelů v Jemnici je kostel sv. Jakuba, jenž se nachází na návrší nad soutokem Želetavky a Třebětického potoka v městské části Podolí. Starobylý kostel a vedle něho odděleně stojící románská válcová kamenná věž vzbuzují už na první pohled zájem jako vzácné kulturní památky. Masivní zeď, kterou byl kostel pravděpodobně v 16. století na východní a jižní straně obehnán, měla chránit kostel a obyvatelstvo, hledající v něm útočiště při nepřátelském přepadení. Dominantou tohoto kostela ze 14. století je okrouhlá románská věž pocházející již z 12. století. Věž je pozůstatkem původní románské rotundy, které je považována za pravděpodobně nejstarší rotundu na Moravě.
Hlavní dominantou města Jemnice je kostel sv. Stanislava se štíhlou věží, svítící daleko do kraje. Její elegantní silueta vítá jako první návštěvníky z celého okolí.
Mezi vzácné gotické stavby ve městě patří bezesporu také kostel sv. Víta, který se nachází na východním okraji Jemnice. V polovině 15. století byl kostelík součástí františkánského kláštera, jeho interiér však pochází z 18. století. Klášter se rozprostíral na sever od kostela. Ještě dnes se říká prostoru kolem tohoto kostela "U kláštera".
Jemnice - městský les. Umístit na mapu.
Jemnický zámek se nachází v centru města poblíž turistického informačního centra. Jedná se o zámek, který byl přestavěn ze zeměpanského hradu pocházejícího patrně již z první poloviny 13. století. Zámek prošel během staletí četnými přestavbami. O současnou podobu zámku se zasloužil rod Pallavicini (19. století). Po roce 1945 využívala budovy zámku armáda, který zde ubytovávala mužstvo až do roku 1992. Zámek je v současné době v rekonstrukci, prohlídky jsou možné pouze mimořádné.
V obci se nachází kamenný most přes Třešťský potok, který patří k nejstarším mostům na Moravě. Historicky jsou Jezdovice známé svoji těžbou stříbra. Obci dominuje Jezdovický rybník o rozloze 27 ha.
Trs muchomůrek bílých zdobí turistickou cestu na Špičák. Mochomůrky bílé jsou vyrobené z třešňového dřeva, lavička ve tvaru nože – rybičky, je vyrobena z jasanu. Socha je uctěním památky vůdčí osobnosti českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, přezdívaného Magor. Socha je výstupem projektu „Za sochami Regionem Renesance“.
Ve středu obce Jiratice se nachází kaple sv. Floriána z roku 1865
Z trasy "Po hradech, zámcích a zříceninách" se odbočením doleva na polní cestu dostanete na trasu "Sakrální stavby". O kousek dále je odbočka vpravo do protisměru stejné trasy. Pokud přijíždíte po trase "Sakrální stavby" před značkou Jiratice odbočte vpravo. Pokud budete pokračovat rovně vrátíte se v protisměru trasy Po hradech, zámcích a zříceninách zpět do Jemnice.
Pokud přijíždíte po trase Po hradech, zámcích a zříceninách odbočením doprava se dostane do protisměru trasy: "Sakrální stavby".
U kláštera Karmelitánů se nachází karmelitánské lípy. Jsou jako stromořadí výraznou krajinnou dominantou a jako památné byly vyhlášeny v roce 2004 s ochranným pásmem o poloměru 15 m kolem každé z lip. Lípy dosahují nadprůměrného vzrůstu a věku cca 250 let.
Kostel sv. Linharta se nachází přímo v centru obce Kdousov. První zmínky o kostelu pocházejí již z roku 1341. V letech 1743 až 1753 prošel kostel barokní přestavbou. Jednopatrová budova fary s mansardovou střechou pochází z let 1757 až 1763. Obě stavby jsou dílem stavitele Michaela Kirchmayera. Kostel zaujme zejména průčelím s věží, členěným množstvím pilastrů, říms a dalších prvků. Kostel je vystavěn na místě starší, středověké stavby, jejíž existenci prokázal i archeologický průzkum. V 18. století byla stavitelem vybudována také nedaleká budova fary s mansardovou střechou.
A jste tu. Právě jste vystoupali na kopec Spravedlnost 594 m n. m. Posaďte se a rozjímejte obklopeni posledními zastaveními: 10. zastavení: Pán Ježíš zbaven roucha 11. zastavení: Pán Ježíš přibit na kříž 12. zastavení: Pán Ježíš umírá na kříži 13. zastavení: Tělo Pána Ježíše sňato z kříže 14. zastavení: Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu Kliknutím na zelenou ikonu uprostřed obrázku otevřete panorama. Foto: Vojtěch Krajíček
Obec Kostelec leží téměř na dně údolí obklopeného poměrně vysokými vrchy - na západě Čeřínkem (761 m n.m.), na jihu Špičákem (733 m n.m.), na východě Kamenitým vrchem (660 m n.m.) a na severu Strážníkem (713 m n.m.) – v srdci Českomoravské vrchoviny. Údolím protéká Třešťský potok a řeka Jihlava. Nejstarší doloženou zmínkou je nevelký pergamenový list datovaný 27. ledna 1288. K tradičnímu pastevectví, těžbě a zpracování dřeva přibyla v roce 1893 brusírna skla firmy Zimmer a Schmied z Jablonce nad Nisou, kterou koupili Jan Satrapa a Richard Spitzer a její přestavbou v roce 1917 založili světoznámou firmu Továrna na uzeniny a konzervy spol. s.r.o. v Kostelci na Moravě, dnes Kostelecké uzeniny, a.s. K rozvoji průmyslu obce přispělo otevření železniční stanice dráhy z Jihlavy do Veselí nad Lužnicí (1887) a místní dráhy z Kostelce do Třeště (1898), která později dále pokračovala do Rakouska.
Kaplička stojí na severním návrší nad obcí Kostelec. Je to osaměle stojící stavba v pozdně barokním lidovém slohu vystavěná mezi léty 1782 až 1811 - dle Tereziánského katastrálního plánu z roku 1782, kde ještě není zanesena, a Mapy jihlavského panství z roku 1811, kde je již kaplička zakreslena. Ke kapličce se váže lidová pověst o místním strašidle, které sužovalo pocestné na místní cestě. Jednoho dne se na této cestě splašili koně s povozem při jízdě z příkrého kopce a stali se neovladatelnými. V tom se v místě dnešní kapličky zázračně objevila Panenka Marie a splašené koně zastavila. Na znamení díku byla na tomto místě vystavěna kaplička zasvěcená Panně Marii.
V rámci projektu „Regionem Renesance zdravě“ byly do Kostelce umístěny 2 venkovní fitness stroje, jedním je šlapadlo na procvičení dolních končetin a druhý stroj slouží k posílení horních končetin.
Kostel sv. Kunhuty je výrazná stavba na skalnatém ostrohu nad řekou Jihlavou, která již v dávných dobách dala celé osadě jméno, nesla původně jasné znaky opevnění s okrouhlým vyvýšeným valem. Kostel je svou historií a provedením jedním z nejcennějších vesnických kostelů v jihlavském regionu. Vznik nejstarší části presbyteria kamenného kostela patří do druhé půle 13. století. Je vystavěna v pozdně románském slohu a někteří historikové udávají rok vzniku presbyteria a postranního portálu 1250. Výstavba kostela je připisována stejné stavební huti jako chrám sv. Jakuba v Jihlavě. Ve vnitřních strukturách je ve staré části kostela žebrová klenba a kamenný portál vchodu do sakristie a ve zdi zabudovaný svatostánek s tesanou kamennou obrubou.
V obci Kostelec u památkově chráněných objektů najdete cyklomapu a stojan na kola, neboli výstupy v rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“.
Klub vodního lyžování Slavoj Kostelec je jediným klubem vodního lyžování v kraji Vysočina. Od roku 1969 působí na rybníku "Silniční". Klub vodního lyžování provozuje nejen závodní činnost, ale také rekreační lyžování. V současné době má klub zastoupení ve výběru reprezentace České republiky. Trénink probíhá od dubna do září. V měsíci červnu pravidelně pořádají mezinárodní závody Kostelec cup. Dosaženými výkony se řadí k předním klubům vodního lyžování v České republice. Zájemcům o vodní lyžování zapůjčí v klubu výstroj a provedou odbornou instruktáž.
Kostel Narození Panny Marie se nachází v Hájku nad obcí Kostníky (uprostřed pravidelně vysázeného vzrostlého lipového háje). Filiální kostel pochází z přelomu 17. a 18. století a náleží k němu ještě starý hřbitov s empírovými náhrobky a kaple z 19. století. Jedná se o menší barokní stavbu, postavenou v roce 1696. Od 19. století zde byli pohřbívání příslušníci rodu Segür-Cabanac a poté rodu Vraždů z Kunvaldu, již byli majiteli blízkého zámku v Polici. Jejich náhrobky jsou umístěny kolem závěru kostela.
Kysibl je přírodní památkou o rozloze necelých 12 ha. Předmětem ochrany tohoto území jsou lesní společenství lužních lesů a dubohabřin s bohatým bylinným patrem (bledule jarní, úpolín nevyšší...). V této oblasti se také vyskytují významní živočichové vázáni na tyto druhy biotopů. Druhově bohaté jsou i místní luční enklávy.
Lesní zámeček Aleje je 6. zastavením naučné stezky Údolím Jihlavky na Aleje.
Z trasy Po hradech, zámcích a zříceninách pokračujete rovně, trasa je zde až do Jemnice souběžná s protisměrně vedoucí trasou Po památných stromech. Odbočením doleva najedete na trasu Památné stromy ve správném směru. Pokud přijíždíte z trasy po památných stromech pokračujte vpravo. Vlevo se vydáte v protisměru na cestu Po hradech, zámcích a zříceninách. V Mladoňovicích se obě cesty na chvíli opět spojí.
Obecní úřad Lomy - První zmínky o obci jsou z rok 1373. Obec má 126 obyvatel. Její rozloha je 878 ha.
Rovně pokračujete trasou Severozápadní částí, která se zde spojila a společně s trasou Památné stromy ukončuje poslední úsek do Jemnice. Odbočením doleva navážete na trasu: Památné stromy, kterou pojedete v protisměru. Pokud přijíždíte po trase Památné stromy, pokračujte do Jemnice vlevo. Odbočením vpravo můžete navázat na tasu Severozápadní části mikroregionu v protisměru.
V Lovětíně naleznete odpočinkové místo s mapou a dětským hracím prvkem. Jedná se o výstupy projektu „Cestujeme po Regionu Renesance".
Místní část Batelova Lovětín je známý svým Lovětínským Krápníkem, což je každoročně znovu vznikající ledový stalagmit, který vytváří voda stříkající z trysky z místního samospádného vodního zdroje. Objekt dosahuje každoročně podle panujících podmínek jiných rozměrů a tvaru. Navštívit Lovětín tedy stojí za to i v zimních měsících.
Z trasy Po hradech, zámcích a zříceninách po odbočení doleva najedete na trasu: Přírodní zajímavosti, která se zde po dočasném souběhu odděluje. Trasu pojedete v protisměru.
Z cyklotrasy Po hradech, zámcích a zříceninách pokračujete vlevo. Stejnou cestou vede několik set metrů v protisměrném souběhu trasa Přírodní zajímavosti mikroregionu a na dalším křížení se můžete rozhodnout kudy budete pokračovat. Odbočením doprava najedete na poslední část trasy po Přírodních památkách a vrátíte se směrem k Jemnici.
Lípa u Lhotic se nachází u křížku východně od obce. Dosahuje výšky 20 m, obvod kmene je 385 cm. Řadí se mezi druh lípy srdčité. Dne 12.2.1976 byla vyhlášena jako chráněná.
Lípa u Louky se řadí mezi druh lípy srdčité. Její výška je 25 m, obvod 370 cm. 12.10.2011 byla vyhlášena jako chráněná. Lípa se nachází u silnice, kousek od hrobky Pallaviciny, směrem z Jemnice do Louky.
Z trasy Po hradech, zámcích a zříceninách se odbočením doprava se vydáte po trase Památné stromy, rovně pokračujete. Pokud přijíždíte po trase Památné stromy pokračujete odbočkou vlevo. Rovně se můžete vydat v protisměru trasy Po hradech, zámcích a zříceninách.
Z trasy Po hradech, zámcích a zříceninách pokračujete rovně na Lhotice. Odbočením doleva najedete na trasu Památné stromy v protisměru. O něco zpět v Mladoňovicích však můžete najet na stejnou trasu ve správném směru. Pokud přijíždíte z trasy Po památných stromech pokračujte vpravo. Pokud na dalším křížení na konci Mladoňovic odbočíte vlevo, vydáte v protisměru na cestu Po hradech, zámcích a zříceninách.
I. zastavení křížové cesty - Pán Ježíš odsouzen k smrti. Od kostela sv. Petra a Pavla se vydejte úzkými uličkami východně od centra Nové Říše směrem na Zdeňkov. Před kostelem vás navede umístěný informační panel a po cestě vám cestu ukáží směrové tabule. Křížová cesta byla zásluhou občanů městečka Nová Říše a zdejšího kláštera vystavěna v roce 1873. Z 13 zděných kapliček se do současné doby dochovalo pouze 10. O navrácení zbývajících třech kapliček zpět do krajiny usiluje Novoříšský kulturní spolek - www.nokus.novarise.cz Foto: Magda Pojerová
X. zastavení - Pán Ježíš zbaven roucha. XI. zastavení - Pán Ježíš přibit na kříž. Tyto dvě litinové desky s těmito výjevy se nedochovaly. Budou vytvořeny repliky.
Posledním bodem a vrcholem cesty je kamenný žulový kříž s korpusem Ježíše Krista, který byl opraven jako první v rámci projektu Kalvárie znovu ožívá a to v roce 2012. Tento žulový kamenný kříž byl zde postaven v roce 1863 u příležitosti tisíciletého výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a právě o deset let později (1873) zde byla vystavěna celá křížová cesta. Kříž zastupuje XII. zastavení v křížové cestě - Pán Ježíš umírá na kříži. Foto: Daniel Chadim
Za kapličkami se už rýsuje pohled na okolní krajinu. XIII. zastavení - Tělo Pána Ježíše sňato z kříže. Foto: Daniel Chadim
Křížová cesta je ukončena 14. zastavením. Jste u cíle. XIV. zastavení - Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu. Foto: Daniel Chadim
II. zastavení - kaplička - Pán Ježíš přijímá kříž. Po lesní cestě, která kopíruje silnici směrem na Zdeňkov postupně procházíte kolem kapliček, ve kterých kdysi dávno ještě byly umístěny litinové obrazy ztvárňující poslední cestu Ježíše Krista. Kopie těchto litinových desek by se měly také postupem času navrátit zpět do výklenků kapliček. Foto: Magda Pojerová
Třetí kaplička - III. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem poprvé. Všech deset kapliček, které se dochovaly do současnosti byly po desítky let v neutěšeném stavu - chátraly, rozpadaly se a hrozil jim zánik. Díky Novoříšskému kulturnímu spolku, který v roce 2010 rozjel projekt s názvem Kalvárie znovu ožívá, se podařilo tyto kapličky zachránit a tak je zachovat pro další generace. Foto: Magda Pojerová
Po cestě, kdy minete dvě zastavení si můžete odpočinou a načerpat síly před výstupem na vrchol Spravedlnost - Kalvárii. Na panelu se dozvíte informace o historii křížové cesty. Toto odpočinkové místo vzniklo v rámci projektu na záchranu novoříšské křížové cesty Kalvárie znovu ožívá - podpořené Nadací Via. Foto: Daniel Chadim
tPo krátkém odpočinutí vás čeká stoupání až na samotný vrchol Kalvárie. Ale nebojte se stoupání, to bude příjemné - ve společnosti včel z mísních úlů nebo srnek pasoucích se někde v dáli na poli a v neposlední řadě ptáků, kteří bez přestávky krouží nad samotným kopcem Spravedlnost. Můžete se opět zastavit u IV. zastavení, které bude zobrazovat - Jak Pán Ježíš potkává svou Matku. Foto: Magda Pojerová
Někde v těchto místech bude stát pátá kaplička - V. zastavení: Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž Nová opravená cesta vás vítá a zve vás, abyste začali přímo stoupat na kopec Spravedlnost. Cesta byla opravena v rámci projektu Cestujeme po Regionu Renesance. Jde o původní cestu. Foto: Magda Pojerová
Šestá kaplička - VI. zastavení: Veronika podává Pánu Ježíši roušku. Tato kaplička ještě čekala v roce 2014 na svoji opravu. V příštím roce se už bude pyšnit novou omítkou. Foto: Daniel Chadim
VII. zastavení se bude nacházet mezi dvěma kapličkami v kopci: Pán Ježíš padá pod křížem podruhé. Foto: Daniel Chadim
VIII. zastavení. Osmá kaplička - zastavení: Pán Ježíš napomíná plačící ženy. Tato kaplička se také dočká v roce 2014 opravy. Je to také pamětní místo na tragickou událost. Na boční straně kapličky je pamětní deska s nápisem: Místo tragické smrti selky Marie Veselé 19. 8. 1957 - říká se, že se uvolnil vůz a selku přejel. Foto: Daniel Chadim
Po nedlouhém výstupu se odměna blíží - pod kopcem můžete zahlédnout vrcholky posledních pěti zastavení křížové cesty. IX. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem potřetí. Tato kaplička se také nedochovala a bude vystavěna těsně pod kopcem - vrcholem křížové cesty. Foto: Daniel Chadim
Pokud se v Menharticích dáme po silnici č. 410 cca 200 m vlevo, směrem na Jemnici, po pravé straně se nachází odbočka na polní cestu. Po cca 300 m se dostanete kolem lesa přes potok až do starého lomu, lokality zvané Na Jemničkách. Okolí této lokality je geologicky poměrně komplikované. Jedná se o lokalitu převážně metamorfovaných (přeměněných) hornin, vzniklých stlačením hornin usazených (pararuly). V lokalitě se nachází mimo jiné hornina mineta, jejíž žíly jsou patrné v lomové stěně. Lokalita Na Jemničkách byla krajem Vysočina zařazena do dědictví Vysočiny, kategorie přírodní zajímavosti a unikáty.
Novoříšská křížová cesta začíná... Novoříšská křížová cesta je krásná výletní – vycházková trasa, která vede půvabnou krajinou. Na této stezce vám budou průvodcem jednotlivé zděné výklenkové kapličky, které byly po několik desítek let neudržované. Pokud vytrváte, zavedou vás kapličky až na samotný vrch křížové cesty – kopec Spravedlnost, kde na vás čeká odměna v podobě překrásného výhledu na Novu Říši a okolní krajinu. Vydejte se tedy i vy po stopách GENIA LOCI této kulturní památky a objevte kouzlo Novoříšské křížové cesty, která postupně odkrývá znovu svůj historický a kulturní půvab. Naše naučná stezka začíná u majestátního premonstrátského kláštera a barokního kostela sv. Petra a Pavla. Novoříšská křížová cesta je zapsaná v registru nemovitých kulturních památek pod č. 28145/7-5043 Foto: Vojtěch Krajíček
V Nové Vsi naleznete odpočinkové místo s mapou a dětským hracím prvkem. Jedná se o výstupy projektu „Cestujeme po Regionu Renesance".
Nová Říše - městys - se nachází 9 km jihozápadně od Telče na Vysočině. Na fotografii Panoramatický pohled z věže kostela sv. Petra a Pavla na Novou Říši. (Foto: Lukáš Krajíček) Něco málo k historii Nové Říše: * Dějiny Nové Říše začínají v roce 1211, kdy byl založen premonstrátský ženský klášter Markvartem z Červeného Hrádku a jeho manželkou Vojslavou. * První zmínka o Nové Říši jako o městečku je z roku 1354. V roce 1363 byla Nová Říše povýšena na městečko a markrabě Jan jí propůjčil tržní právo a poté následovalo několik dalších jarmarečních práv. Nová Říše byla několikrát vypleněna. * V roce 1641 zaniká ženský klášter a je vystřídán klášterem mužským. V roce 1646 byla v obci poprvé zřízena škola. V letech 1678 zde bylo 69 domků a z toho 51 šenkovních a také zde byly dva mlýny. * V roce 1800 opat Jan Nepomucký Pelikán zřídil ve zdejším klášteře gymnázium a šlechtický konvikt. Gymnázium bylo o osm let později zrušeno.
Pohled na celý komplex premonstrátského kláštera s kostelem sv. Petra a Pavla - Kostel je vystavěn v letech 1677-1707 při klášteře. Pozn. Červeně je vyznačen začátek naučné stezky - křížové cesty. Dějiny kláštera: * V roce 1596 vymírá ženský konvent osobou převorky Anny Černické z Kačova. * Již v roce 1598 totiž složili první dva zábrdovští premonstráti řeholní sliby pro Novou Říši. Probošt Adam Skotnický (proboštem 1605-1631) duchovně i hospodářsky pozvedl a připravil tak jeho definitivní přeměnu v klášter mužský. * Za jeho nástupce Vavřince Plocara bylo pak roku 1641 slavnostně uvedeno do Nové Říše sedm premonstrátů ze Zábrdovic. * Důkazem skvělého rozvoje kláštera je i udělení práva pontifikálu papežem Inocencem X. roku 1654. * Roku 1733 byl novoříšský klášter povýšen na opatství. * Kulturní vzestup, který pokračoval i za následujícího opata Jana Nepomuka Pelikána, kdy bylo v klášteře zřízeno i gymnázium, byl zabrzděn dalším zkázonosným požárem roku 1813, jemuž podlehl i nově postavený trakt prelatury. Přesto však po zbytek 19. a až do půli 20. století dostál klášter vždy plně svému duchovnímu poslání. Klášter ve válce: * Nová série nešťastných událostí a pohrom stihla klášter roku 1942, kdy byl, po atentátu na říšského protektora Heydricha, klášter v květnu 1942 přepaden jednotkami SS a proměněn v středisko organizace Hitlerjugend. Premonstráti byli odvezeni do Kounicových kolejí v Brně, pak do Osvětimi, kde v plynových komorách, s výjimkou tří noviců, všichni zahynuli. * Krátce po skončení války se stal sotva obnovený klášter opět trnem v oku, tentokrát komunistickému režimu. V únoru 1950 byli řeholníci zatčeni a v zinscenovaném monstrprocesu odsouzeni k mnoha letům vězení a pracovním táborům. Z kláštera se stalo na čtyřicet let vojenské skladiště. * V roce 1991 byly zchátralé budovy navráceny řádu, který zde působí dodnes.
Kostel sv. Petra a Pavla je spojovací chodbou spojen s komplexem premonstrátského kláštera. * Se stavbou bylo započato v roce 1676 pod vedením stavitele Pavla Weinbergera na místě starého kostela z roku 1504. Dokončen byl po zničujícím požáru roku 1683 stavitelem Bartolomějem Hasslerem. * Kostel je barokní jednolodní stavba, se dvěma bočními kaplemi a dvěma kvadratickými věžemi. Je 45 m dlouhý, 12 m široký v hlavní lodi a 9 m v presbytáři. * K nejvzácnějšímu vybavení kostela z doby jeho dostavby patří obraz svatých Petra a Pavla nad hlavním oltářem od benátského malíře Adama Enze z roku 1705, chórové lavice z roku 1696 s pozdějšími dodatky a zejména kazatelna z doby kolem roku 1700 překypující nádherou a bohatostí figurálního i rostlinného dekoru, propracováním téměř překračujícím možnosti materiálu. * Vůbec nejstarší je však milostný obraz Panny Marie v jižní boční kapli, jenž byl po již zmíněném požáru roku 1683 nalezen zázračně ohněm netknutý. * Za opata Josefa Bernarda Pelikána, zdejšího rodáka, vyzdobil v letech 1766-1767 Johann Lukas Kracker, člen vídeňské akademie, strop i stěny kostela freskami a obohatil jeho interiér i o další obrazy. Klenbu presbytáře kryje výjev, kdy Kristus předává sv. Petrovi klíče od Nebeského království (Mat. 16/18 - 19). Freska na klenbě hlavní lodi ukazuje úžasnou duchovní proměnu člověka Šavla z Tarzu na jeho cestě do Damašku (Skt. 9/1 - 18). Čtyři figurální alegorie nad pilíři presbytáře znázorňují čtyři tehdy známé světadíly, ve kterých je hlásáno evangelium. * Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764 - 1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. * Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra. Foto: Vojtěch Krajíček
Prastarý židovský hřbitov se nachází na návrší u heřmanečské silnice v Olšanech.
Rovně pokračujete trasou Po hradech, zámcích a zříceninách odbočením doleva pokračujete po trase Přírodní zajímavosti regionu. Pokud přijíždíte po trase Přírodní zajímavosti regionu odbočením doleva pokračujete po trase. Vpravo odbočíte na trasu Po hradech, zámcích a zříceninách směrem na Bítov.
Obec Panenská je místní částí města Jemnice. První zmínky o obci jsou z roku 1718. V té době byl název obce Frauendorf. Na obrázku Kulturní dům Panenská.
V obci Panenská se nachází první zastavení Pohádkové stezky. Pohádková stezka je dlouhá 4 km a vede po lesních a asfaltových cestách v okolí obce Panenská. Jedenácti zastaveními vás vede malé, vnímavé, zvídavé a hravé Človíče. Probudí vaši fantazii, ukáže vám nejen cestu lesem, ale také jak se zde pohybovat, dívat se kolem sebe a jak přírodu chránit.
Panenská Rozsíčka je malá obec zasazená v drsném, ale líbezném kraji. Střed obce se nachází ve výšce 607 metrů nad mořem, tedy jako jen málo trvale obydlených míst v České republice. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1351. Za své jméno vděčí místu vzniklému poté, co se na vysekaném místě lesa (rozseč) usadili lidé, neboť ve 13. století se čeští panovníci snažili hraniční hvozdy a vrchoviny osídlit lidmi a i dnes je Panenská Rozsíčka stále tím kouzelným místem.
V Panenské Rozsíčce naleznete odpočinkové místo s mapou a dětskými hracími prvky, které vzniklo v rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“.
Socha Poutníka se skládá ze tří nerezových plátů tak, aby slunce vrhalo na stěnu penzionu Dyje rozfázované stíny znázorňující pohyb. Poutník směřuje ke stylizovanému znaku obce, který „kvete“ nad pramenem Dyje. Berla v jeho ruce je vzpomínkou na panny (jeptišky), které části vsi kdysi vlastnily. Autorem sochy jsou sklářští výtvarníci Eva, Svatopluk a Adam Kasalý. Socha vznikla v rámci projektu „Za sochami Regionem Renesance“.
Vykoupat se můžete v místním obecním rybníce na Podsedkách.
Pekařův dub je vysoký 22 m, obvod stromu je 400 cm. Jedná se o dub letní. 11.8.2010 byl vyhlášen jako chráněný. Dub se nachází u obce Oponešice - směrem z Jemnice - za obcí Oponešice se dáte vlevo po polní cestě kolem rybníčku Remízek, čímž se dostanete na dohled Pekařovu dubu, který se nachází kousek dál, směrem k lesu, u budovy vodárny uprostřed louky.
Naučná stezka nabízí procházku po přírodních zajímavostech města Dačice a jeho bezprostředním okolí, propojuje přírodní památky Toužínské stráně, Moravská Dyje a Dubová stráň a další přírodně hodnotná místa. Informační systém instalovaný na jednotlivých zastávkách je tvořen popisem daného místa, jakož i výčtem významných živočichů a rostlin, které se zde vyskytují. Vybraná stanoviště jsou vybavena jednoduchým přístřeškem s lavičkou a stolkem pro krátký odpočinek a případné občerstvení. Město Dačice vám přeje příjemnou procházku. První zastavení s podrobnou mapkou trasy se nachází na vlakovém nádraží. Druhé zastavení na autobusovém nádraží. Z páteřní cyklotrasy regionu Renesance sem můžete odbočit z Ostojkovic, Třebětic nebo Budíškovic.
Přírodní lokalitě pod Zahrádeckým lesem je věnováno poslední 11. zastavení naučné stezky.
Podhradské skály jsou přírodní rezervací o rozloze 10,89 ha a nadmořské výšce 350 - 447 metrů. Jsou vyhlášeny jako chráněné území od roku 1998. Důvodem ochrany jsou kolmé, výslunné skalní stěny a strmé svahy nad levým břehem Dyje, na nichž se nacházejí významná rostlinná společenstva. Jedná se např. o hvězdnici chlumní, brambořík nachový, sněženku podsněžní a další ohrožené druhy rostlin.
Zámek v Polici se nachází přímo v centru. Jedná se o renesanční zámek, který byl z původní tvrze vystavěn v 16. století. O jeho výstavbu se zasloužili Tavíkovští z Tavíkovic. V 17. století byly interiéry zámku barokizovány. Prohlídky zámku jsou možné v červenci a srpnu. U vchodu do zámku se nachází Návštěvnické centrum.
Nedaleko Panenské Rozsíčky pramení řeka Moravská Dyje pod kopcem zvaný Hřeben (673 m n.m.). Moravská Dyje je jednou ze zdrojnic řeky Dyje (délka 287,3 km), druhou zdrojnicí je Rakouská Dyje (Thaya). V roce 1982 upravili členové Českého svazu ochránců přírody v Třešti prostor podél toku Dyje a 9. května se u pramenu uskutečnila za účasti více než 500 lidi slavnost otvírání studánek. Při slavnosti byla u pramenu odhalena plastika Jarní studánka, dílo třešťského rodáka akademického sochaře Jaroslava Krechlera, která vyprovází řeku na její pouti. Dnešní soška u pramene je kopií původní plastiky, která je uložena v třešťském muzeu.
Pálovice- kaple sv. jana Nepomuckého První zmínky o obci se datují k roku 1349. Obec má 161 obyvatel, rozloha obce 589 ha.
Rovně pokračujete trasou Severozápadní částí mikroregionu, která je v tomto úseku souběžná s páteřní cyklotrasou Regionem Renesance. Odbočením vlevo se dostanete na trasu Přírodní zajímavosti mikroregionu.
Přírodní památka (PP) Moravská Dyje je tvořena linií řeky s dobře vyvinutou nivou. Celková délka řeky v přírodní památce je 24 km. Předmětem ochrany PP je ochrana chráněných a vzácných druhů živočichů a rostlin vázaných na biotop vodního toku, mokřadních ploch, nivních luk, trávníků mezofilního až xerofilního typu a biotopů otevřených skalních ploch. Význačnými druhy pro řeku Dyji jsou vydra říční (Lutra lutra), škeble říční (Anodonta anatina), velevrub malířský (Unio pictorum), hořavka duhová (Rhodeus sericeus), ouklejka pruhovaná (Alburnoides bipunctatus) a rak říční (Astacus astacus). Cílem ochrany přírodní památky Moravská Dyje je udržení vysoké biodiverzity vodního toku a okolních stanovišť (od mokrých nivních luk po biotopy otevřených skalních ploch) a postupné zlepšování zejména kvality vody a postupné zvýšení migrační prostupnosti.
V obci Radotice se nachází kaple sv. Rodiny, která pochází již z roku 1880
Za tímto pomníkem dochází ke křížení tras. Můžete pokračovat po hlavní silnici po trase s názvem Přírodní zajímavosti mikroregionu, nebo odbočíte vlevo a pokračujete po trase Sakrální Stavby.
Hned dvě nové sochy, které odkazují k historii a symbolům obce jsou k vidění u kapličky přímo v centru Rohozné. Sv. Václav, patron místní kaple vybudované v roce 1881 a Poutník, pravděpodobně původní patron Rohozné – svatý Jakub, který je zobrazen na staré rychtářské pečeti obce. Autem obou soch je Petr Krajíček. Sochy jsou výstupem projektu „Za sochami Regionem Renesance“.
Druhá akce dřívejšího data
Hrad Roštejn, který se zvedá na skalnatém vrchu ve výši 677 m v romantických lesích mezi obcemi Růžená a Doupě, pochází z poloviny 14. století a vystavěli jej páni z Hradce. V 70. letech 16. století nechal hrad přestavět Zachariáš z Hradce v duchu renesance na lovecký hrádek s rozlehlou oborou v blízkém okolí. V roce 1915 hrad vyhořel. Dnes jsou zde vystaveny sbírky z fondu Muzea Vysočiny v Jihlavě. Prohlédnout si můžete jak vnitřní prostory hradu, černé kuchyně, ale za výstup stojí i pohled z místní sedmiboké pozdně gotické kamenné věže, která je 45 metrů vysoká. Celé okolí hradu je protkáno sítí turistických a cykloturistických stezek.
V Rácově naleznete odpočinkové místo s mapou a dětským hracím prvkem. Jedná se o výstupy projektu „Cestujeme po Regionu Renesance".
Růžená leží v průměrné výšce 604 metrů nad mořem. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1483. V obci je činný sbor dobrovolných hasičů, který vznikl v roce 1900. Podél silnice mezi obcemi Růžená a Doupě leží hrad Roštejn. Lovecký hrádek je ukryt na okraji rozsáhlých lesů kolem nejvyššího vrcholu Vysočiny Javořice (837 m n.m.).
Roštýnská obora je jednou největších bučin Českomoravské Vysočiny (32 ha) a byla v roce 1977 vyhlášena státní přírodní rezervací. Kromě mohutných stromů (buky, jasany, javory, jilmy, lípy) zde rostou v podrostu dnes již vzácné rostlinné druhy a žije řada chráněných živočichů. Od 16. století do poloviny 19. století zde byla chována zvěř. Od roku 2006 najdete opět v oboře vysokou zvěř. Od hradu vede do obory značená okružní stezka dlouhá 2 km.
Kostel z 15. století je zajímavá stavba krytá šindelovou střechou. Nad vstupem je mozaika s motivem Krista nesoucího kříž. Uvnitř se dochovaly stavební prvky z doby založení – románské okno a gotická klenba. Jeden z náhrobních kamenů nese letopočet 1499. Opravu po třicetileté válce datuje letopočet 1648 nad hlavním portálem v západní věži. Kostel obklopuje hřbitov obehnaný kamennou zdí, která zřejmě kdysi plnila obrannou funkci.
V Růžené najdete místo k odpočinku s mobiliářem a mapou, které vzniklo v rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“.
V rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“ vzniklo v Salavicích odpočinkové místo s cyklomapou. Přes silnici od umístěného mobiliáře najdete kapličku a památnou lípu velkolistou.
Přijdtě s námi oslavit den plný her, dobrého jídla a pití.... sfsdfj lsdf .sd f.dsf.
V obci Třebelovice se v minulosti nacházela "Skupina dvou lip" - 1 lípa byla pokácena v roce 1984, druhá později neznámo kdy... Ochrana těchto stromů zrušena nebyla.
Slavonice - Horní náměstí
Pevnostní areál Slavonice - muzeum čs. opevnění 1935 - 38
Slavonické podzemí
O vybudování kostela sv. Kateřiny z Alexandrie, jenž se nachází v obci Slavíkovice, se v polovině 18. století zasloužil kdousovský farář Václav Freund. Jedná se o nejvýznamnější památku obce. V kostele se nacházejí tři otláře a varhany z dílny Jana Komorníka z Rouchovan. Na místě dnešního barokního kostela stával pravděpodobně pozdně románský plochostropý kostel s podélnými loděmi a věží z 1. pol. 13. stol. Do dnešní doby se dochovala pouze věž, která je připojena k dnešní barokní stavbě z r. 1749. U kostela se nachází hřbitov, na němž jsou dvě kaple s tradiční šindelovou střechou. Poblíž kostela u rybníka Stodolák stojí stará sýpka.
Pokud jedete po trase Sakrální stavby pokračujte rovně. Odbočkou vpravo se napojíte na trasu po Památných Stromech. Pokud jedete po trase Památné Stromy odbočte vlevo. Rovně byste se vydali po trase Sakrální stavby v obráceném směru.
Pokud jedete po trase Sakrální stavby pokračujete odbočkou doleva. Rovně najedete na trasu Památné stromy v protisměru. Pokud jedete po trase Památné stromy pokračujte rovně. Vpravo byste se vydali na poslední úsek trasy Sakrální stavby.
O Stonařově se poprvé dozvídáme v 1. polovině 13. století, kdy byl slovanskou osadou. Následně už jako městečko byl v držení mnoha rodů a od roku 1530 do roku 1848 byl Stonařov v držení města Jihlavy. V letech 1712-1722 v reakci na zvyšující se útlak jihlavské vrchnosti propukly tři vlny poddanských rebelií, vzpoura nakonec potlačena císařským vojskem. Památník bouří stojí na městečku. V roce 1750 vzrostl význam Stonařova dobudováním císařské silnice spojující Vídeň s Prahou. Dne 22. 5. 1808 se na obec a okolí snesl meteoritický déšť o počtu 200 až 300 kamenů, významný svým rozsahem a vědeckým zmapováním. Pokud přijíždíte po páteřní cyklotrase Regionu Renesance, můžete si město a okolí prohlédnout na naučné stezce Stonařov - Údolím Jihlavky na Aleje. Průvodce otevřete pomocí odkazu mapa vlevo dole.
Na nově zrekonstruovaném městečku umístěn kamenný památník pádu meteoritů. Muzeum patří do sítě expozic vzniklých v rámci projektu „Regionem Renesance nejen po stopách historie“.
Křížová cesta na Kalvárii vznikla ve 20. letech minulého století a jejími iniciátory a donátory byli pozůstalí po padlých v 1. světové válce. V roce 2014 prošla křížová cesta kompletní rekonstrukcí všech 14 zastavení (křížů) a byla vybudována přístupová stezka od hřbitova až na vrchol Kalvárie, který se stal relaxačním místem s výhledem do krajiny. Na vrcholu naleznete nově vybudovanou kapličku s replikou původní sochy sv. Anny s Ježíšem. Na křížovou cestu vás zavede od jihu i trasa stonařovské naučné stezky „Údolím Jihlávky na Aleje“, jedná se o zastavení č. 9
Zastavení č.5 - 5. Rostliny a živočichové lesního mokřadu
Zastavení č. 3. - Nové tůně pro žáby Protipovodňová a revitalizační opatření toku Jihlávka v lokalitě bývalého Horního Jarošova rybníku
Zastaveni č.4 - U tří hrází Revitalizace říčního toku Jihlávky v lokalitě U Tří hrází + středověké osídlení při toku Jihlávky.
Barokní kaple Kalvárie
Stonařovská kostnicová hřbitovní kaple – karner tvoří výjimečnou památku pozdně románského stavitelství. Má podzemní prostor, který sloužil jako kostnice a horní prostor, tedy kapli, kde se konaly bohoslužby za zemřelé. Kamenná stavba se skládá z kruhové lodi a pětibokého kněžiště, střecha nese šindelovou krytinu. Ve střední části lodě je zřetelná románská figurální malba. V roce 2014 se karneru dostalo nové šindelové střechy. Stavba je v majetku církve, klíče je možno zapůjčit v nedaleké budově farního úřadu.
Dolní Jarošův rybník a krásný pohled na obec Stonařov nabízí zastavení č. 2 - Kde bydlí užovka?
Kostel sv. Václava leží uprostřed městečka na bývalém hřbitově, zrušeném roku 1878. Kostel je jednolodní, složen z presbyteria (kněžiště), lodi, z věže v západním průčelí a ze sakristie. Kostel je vystavěn z lomového kamene, klenby v lodi a presbyteriu z cihel. Současné cihelné klenby presbyteria a lodi vznikly v roce 1804, kdy došlo k celkové úpravě kostela. V dosud poměrně nedotčeném prostředí se tak nachází stavební celek skládající se z renesanční fary, barokizovaného farního kostela, barokní kaple Kalvárie a pozdně románské hřbitovní kostnicové kaple
Renesační fara
Na trase naučné stezky najdeme několik odpočinkových míst, a to konkrétně na zastaveních 4, 8, 9, která vznikla v rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“. V blízkosti posledního 9. zastavení naučné stezky se nacházejí venkovní fitness prvky neboli jeden z výstupů projektu „Regionem Renesance zdravě“.
Naučná tabule věnovaná Stonařovu a okolí je 8. zastávkou naučné stezky.
Původně renesanční zámek, který byl několikrát přestavěn, naposledy ve stylu empíru, se nachází na Havlíčkově náměstí. První zmínky o tzv. Novém zámku, jehož přestavbu realizoval italský stavitel Francesco Garof de Bissone, pochází z r. 1591. K první větší úpravě renesančního sídla přikročil Heinrich Karl hrabě z Osteinu. Tehdy barokní přestavba byla svěřena Francescu Cameli, na jehož návrh byly do zámecké věže vsazeny hodiny datované 1713. V r. 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů. Ti iniciovali empírové úpravy průčelí. Tehdy se stal jeho dominantou středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem.
Suché skály jsou přírodní rezervací o rozloze 4,5 ha. Nachází se 1 km východně od obce Lubnice na soutoku Blatnice a Želetavky. Předmětem ochrany je území s dochovaným původním charakterem lesních porostů a přirozenou vegetací reliktních (pozůstatkových) borů, sutí a nelesních vegetací skal. V této lokalitě se vyskytuje několik význačnějších rostlinných druhů (např. sněženka podsněžník, oměj vlčí, kručinka chlupatá), především však kriticky ohrožený hvozdík moravský.
Území Přírodní památky Toužínské stráně tvoří jihozápadně až jižně exponovaný svah nad levým břehem Volfířovského potoka. Nadmořská výška se pohybuje v rozmezí 458 - 482m. Území PP Toužínské stráně představuje pás svahové luční enklávy se skalními výchozy převážně silikátových hornin. Z floristického hlediska se jedná o území bohaté s řadou regionálně a fytogeograficky velmi významných taxonů, ale také několika vzácných a ohrožených druhů. Toto místo je 5. zastavením na naučné stezce Po přírodních zajímavostech Dačic.
Trať Kostelec – Telč – Slavonice má za sebou bohatou historii. V roce 1898 byla uvedena do provozu trať mezi Kostelcem a Telčí. V září roku 1902 byl slavnostně uveden do provozu úsek Telč – Dačice – Slavonice. O rok později již bylo možné dostat se vlakem do Rakouska a za další rok, konkrétně 1. 5. 1904 byla na trati zřízena vlaková pošta. Největším a nejslavnějším nákladem, který vyjel 3. prosince 1925 z telečského nádraží, byl žulový blok vytěžený v Mrákotíně pro monolit na Pražský hrad, kde byl slavnostně vztyčen 28. 10. 1928 u příležitosti 10. výročí vzniku republiky. Dodnes je trať Kostelec – Telč – Slavonice hojně využívanou tepnou.
Obec Třebětice - v současné době má 305 obyvatel, rozloha obce je 691 ha.
Pták Moták Pochop v Třeběticích
Farní ves Třešť byla založena v průběhu 13. století na křižovatce dvou historických cest – Lovětínské a Humpolecké. První písemná zpráva o Třešti pochází z roku 1349. Ve městě se rozvíjela řemesla a vzkvétaly cechy. V 19. století vznikají v Třešti továrny na výrobu sukna, nábytku (zvláště vyřezávané hodinové skříně dodávané do celé Evropy) a sirek, později vznikl průmysl oděvnický a strojírenský. U zrodu průmyslu stáli místní židovští podnikatelé. Město je proslulé v rámci celé střední Evropy výjimečnou betlémářskou tradicí. Slavným třešťským rodákem je Joseph Alois Schumpeter (1883 - 1950) zejména známý jako tvůrce japonského hospodářského zázraku. V Třešti u svého strýce Dr. Löwyho kromě toho také několikrát pobýval i spisovatel Franz Kafka, jehož dílo "Venkovský lékař" je připisováno právě inspiraci prostředím Třeště. V současné době má město necelých 6000 obyvatel, včetně občanů žijících v místních částech Buková, Čenkov a Salavice.
Ale vraťme se ještě k třešťské betlemářské tradici. Na počátku 19. století se začaly objevovat papírové betlémy, které o několik desítek let později vystřídaly betlémy dřevěné. Zajímavostí je tradiční Betlémská cesta. Každoročně v období od 25. 12. Do 2. 2. mohou lidé navštívit domácnosti, kde se betlémy vystavují. V Třešti se nachází více než 20 rodinných betlémů, jejichž majitelé vás rádi u sebe doma uvítají.
Zastavení č. 5 Eleonora a zámecký zahradník u douglasky tisolisté Otázka č. 5. Kdo k nám ze Skotska přivezl druhý nejvyšší strom na světě?
V rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“ vzniklo v Třešti nové odpočinkové místo vybavené cyklomobiliářem. V rámci projektu „Regionem Renesance zdravě“ se zde nachází i 4 venkovní fitness stroje.
Socha Pana TAU. Otto Šimánek byl český filmový a divadelní herec, který hrál v řadě komedií a několika pohádkách. Jeho asi nejznámější role byla titulní postava v seriálu Pan Tau. Figurka seriálové postavičky byla vyřezána v roce 2010 na Dřevořezání a v životní velikosti zdobí prostor u autobusového nádraží. Tedy v místech, kde stávala dříve stará lékárna, ve které se narodil.
Sochy Tří králů v Třešti doplnily rozrůstající se betlém v nadživotní velikosti. Svatá rodina společně s andělem, pastýři, ovečkou a Třemi králi dávají vědět, že Třešť je město s více jak dvousetletou betlemářskou tradicí. Sochy Tří králů jsou dílem umělce Daniela Stejskala. Sochy jsou výstupem projektu „Za sochami Regionem Renesance“.
Zastavení č. 8 Procházka alejí s Josefem Aloisem Schumpeterem Otázka č.8.: Čím byl ve 30. letech min. století v Rakousku ekonom Josef Alois Schumpeter?
Zastavení č. 11 Pozvání na divadelní představení Otázka 11: Doplňte první dvě slova názvu festivalu, který se v Třešti koná každý rok na jaře už více než 50 let?
Zastavení č.3 Eleonora setkání u dubu letního. Otázka č.3.: Kdo vyráběl v Třešti hodinové skříňky a nábytek?
Zastavení č. 13 Eleonora u studánky Otázka 13: Jak se jmenuje Národní přírodní rezervace nedaleko Třeště?
Zastavení č. 15 Jednorožec v modrém poli Otázka 15: Jaké bylo první jméno císaře Josefa I., který roku 1901 povýšil Třešť na město?
Zastavení č. 4 Eleonora s řezbářem a lékařem Alfrédem Singrem u lípy velkolisté „vínolisté“ Otázka č.4.: Kdo přinesl košík plný lipového květu? Lékař ....
Zastavení č. 10 Povídání s hvězdářem Šimonem Partlicem o třešťské vodě Otázka č. 10. Kdo s Eleonorou rozprávěl na břehu rybníka? Hvězdář a lékař ....
Zastavení č. 9 Eleonora s myslivcem o zámeckých lesích Otázka 9: Které listnaté stromy, začínající stejným písmenem, rostou na úbočích Velkého Špičáku?
Zastavení č. 6 V oboře s ovečkou Otázka č. 6.: Co se v Třešti na jaře ukládá do krabic?
Zastavení č. 14 Parní vláček Otázka: 14. Kdo se spojil, aby podpořil výstavbu místní dráhy?
Zastavení č. 12 Sirkařství Otázka 12: Jak se jmenuje žena, která v Třešti vedla sirkařskou živnost až do roku 1876?
Milí návštěvníci a návštěvnice, Jmenuji se Eleonora Sternbachová a budu vaší průvodkyní po naučné stezce. Provedu vás krajinou, kterou důvěrně znám. Seznámím vás s osobnostmi, které v Třešti žily, tvořily a zanechaly zde svou jedinečnou stopu. Projděte naučnou stezku pozorně a na každém z patnácti zastavení hledejte odpověď na položenou otázku. Zapište ji do tajenky, kterou si můžete vyzvednout na recepci Zámeckého hotelu. Písmena, která se skrývají pod jednotlivými čísly, doplňte do velké tajenky. Zastavení č.2 - Sternbachové. Otázka č 2: Kdo ze sourozenců Sternbachových chtěl pracovat v Červeném kříži?
Zastavení č. 7 Vzpomínka dědečka na slavnost povýšení Třeště na město Otázka: 7: Eleonory dědeček byl starostou Třeště v letech 1891 - 1918. Znáte jeho křestní jméno?
Na zámku v Třešti je první zastavení naučné stezky K rybníčku a zpět s baronesou Eleonorou. Stezka je tematicky propojená postavou dcery barona Leopolda Sternbacha Eleonorou. Vzpomíná na dětství, kdy si jako malá holčička hrála v zámeckém parku, povídala si se zahradníkem o stromech a najednou se ocitla v zadní části parku, kam sami jako děti nesměly. Protože byla zvídavé a odvážné dítě, rozhodla se prozkoumat, jaké to je se sama toulat místy, která důvěrně znala ze společných rodinných procházek. Na své cestě časem potkává zajímavé osobnosti z Třeště, promlouvá se zvířátky, setká se s třešťským jednorožcem. Lidé, které potkává na své výpravě, jí vyprávějí o významných událostech souvisejících s její rodinou, zámkem, nebo Třeští. Brožurky s jednotlivými úkoly si můžete vyzvednout v Zámku v Třešti. Na tomto zastavení naučné stezky se nachází Otázka č.1: Který rod nechal koncem 16. století vystavět renesanční zámek v Třešti?
Zámek Třešť
V těsné blízkosti v areálu Hlavního nádraží v Třešti se nacházejí 2 expozice a to „Svět modelů“ a „Tesla – dědictví čs. elektroprůmyslu“. V budově hlavního vlakového nádraží v Třešti se nachází unikátní sbírka Vladimíra Balíka. Expozice s názvem „Svět modelů“ ukazuje téměř 750 plastikových modelů vojenské techniky, od letadélek až po komplikované modely tanků a bojových vozidel armády Československa, Německa, Velké Británie, Ruska nebo Ameriky. Tato expozice vznikla díky projektu „DY-THA rail“. Navštívit výstavu můžete každý den od 9,00 do 17,00 hod., stačí si vyzvednout klíče na pokladně hlavního vlakového nádraží.
Stezka čítá celkem 16 zastavení (4 km). I. Dům J. A. Schumpetera – v domě J. A. Schumpetera najdete turistické informační centrum a také místní pobočku Muzea Vysočiny, která nabízí stálou expozici betlémů, vybavení zámeckého pokoje, informace o životě J.A.Schumpetera a nejnověji je expozice doplněna o historii třešťského průmyslu. II. Bohyně Eset III. Židovská čtvrť IV.Synagoga – zde najdete expozici Franze Kafky, který pobýval v Třešti u svého strýce V. Kostel sv. Kateřiny Sienské VI. Náměstí T.G.Masaryka – přímo uprostřed náměstí se nacházejí největší sluneční hodiny ve střední Evropě, Třešť vás také vybízí k procházce „Člověk a čas“, město je totiž osazeno mnoha dlaždicemi s letopočty, které mají jednak světový význam nebo nesou letopočty významné přímo pro město Třešť. VII.Radnice VIII.Vězeňský dvůr IX. Šimon Partlic X. Sochy na hrázi XI. Zámek XII. Kostel sv. Martina XIII. Hřbitovní kaple XIV. Křížová cesta XV. Dům Dr. Löwyho XVI. Židovský hřbitov
Naučná stezka Špičák vede okrajovými částmi Třeště, ale také polními a lesními cestami, podél kterých je umístěno celkem 10 informačních tabulí. Jedná se o celý okruh, který končí v Jezdovicích a je dlouhý asi 10 km. Trasu stezky je však možné rozdělit na menší okruhy a projít si například okruh z centra s návratem zpět, který je o délce 5 km, popř. další variantou je trasa ze středu města na Špičák a zpět (asi 8 km). Velký Špičák je národní přírodní rezervace (46 ha) se zbytky smíšeného horského pralesa, který je dobře přístupný od cyklotrasy po modré turistické značce. I. Nad Pekárkovými II. Pod Štolejtnou III. Šibeniční vrch IV. Katův kámen V. U Ovčačky VI. V Březíčku VII. U Křížku VIII. Špičák IX. U Černého pařezu X. Jezdovice
Zámecký park
Židovský hřbitov
Tříhrázný rybník Maršov (součást obce Studená) - zeměpisná zvláštnost. Rozkládá se na vodním předělu mezi Severním a Černým mořem. Při nejvyšším stavu vody teče 1 potůček z rybníka do Nežárky (Severní moře) a druhý do Moravské Dyje (Černé moře).
Pokud přijíždíte po trase Po hradech, zámcích a zříceninách pokračujte vlevo, kde trasa pokračuje v souběhu s trasou Přírodní zajímavosti mikroregionu k Podhradí nad Dyjí. Odbočením doprava se dostanete do protisměru na trasu: Přírodní zajímavosti mikroregionu směrem na Vratěnín. Pokud přijíždíte po trase Přírodní zajímavosti mikroregionu pokračujete vpravo. Trasa je až do Oslnovic souběžná s trasou Po hradech, zámcích a zříceninách. Odbočením vlevo můžete odbočit na její protisměr směrem na Jemnici. Tvoří zde spojku zkracující oblouk k Podhradí nad Dyji a znovu se napojíte na trasu Přírodních zajímavostí před Lubnicí. Nedaleko této křižovatky prochází páteřní cyklotrasa Regionu Renesance. Je možné udělat okliku po trase Po hradech, zámcích a zříceninách směrem k Podhradí nad Dyjí a po té se na ní zpět napojit nad Korolupy.
Pokud přijíždíte po trase Po hradech, zámcích a zříceninách pokračujte vlevo, kde trasa pokračuje v souběhu s trasou Přírodní zajímavosti mikroregionu k Podhradí na Dyji. Odbočením doprava budete se dostanete do protisměru na trasu: Přírodní zajímavosti mikroregionu směrem na Vratěnín. Pokud přijíždíte po trase Přírodní zajímavosti mikroregionu pokračujete vpravo. Trasa je až do Oslnovic souběžná s trasou Po hradech, zámcích a zříceninách. Odbočením vlevo můžete odbočit na její protisměr směrem na Jemnici. Tvoří zde spojku zkracující oblouk k Podhradí nad Dyji a znovu se napojíte na trasu Přírodních zajímavostí před Lubnicí. Nedaleko této křižovatky prochází páteřní cyklotrasa Regionu Renesance. Je možné udělat okliku po trase Po hradech, zámcích a zříceninách směrem k Podhradí nad Dyjí a po té se na ní zpět napojit nad Korolupami.
Zámek Uherčice se nachází v centru obce. Zámek vznikl v 16. století přestavbou původní gotické tvrze. V průběhu staletí došlo k četným přestavbám a dostavbám areálu.
Uherčická louka je přírodní památkou o rozloze téměř 7 ha. Předmětem ochrany jsou vlhké louky a mokřadní společenstva s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. K nejvýznamnějším patří např. kosatec sibiřský, žluťucha žlutá nebo úpolín evropský. Území je také významné z hlediska výskytu 12 druhů ostřic.
Vratěnín byl až do otevření tzv. Císařské cesty přes Znojmo ve druhé půli 18. století nejvýznamnějším poštovním a nákladovým dopravním centrem mezi Prahou a Vídní. Dnes se v citlivě a esteticky renovované původní pozdně barokní budově nachází obecní úřad. Ve vstupní chodbě bude umístěna expozice historie poštovního spojení Praha – Vídeň. Libreto a obsahová náplň expozice je již zpracována a stavebně technické úpravy nevyžadují náročné nákladové a řemeslně odborné nároky. Pro zajímavost uvádíme snímek současného stavu chodby, kde je zatím umístěna dřevěná socha a k ní komentář kultovní osoby českého lidu, Járy Cimrmana. Obec Vratěnín se významně podílí na každoročním řezbářském symposiu pořádané v obci Písečné a odtud také pochází dosavadní recesistický záměr, takové malé zpestření vstupu do vratěnínského Obecního úřadu. Stávající socha bude samozřejmě v zájmu nově vznikající expozice poštovní stanice přemístěna do jiných prostor.
Poštovní stanice ve Vratěníně Expozice se věnuje historii poštovního spojení mezi Prahou a Vídní a především samotné poštovní stanici ve Vratěníně. Expozice tvoří kopie obrazového a tiskového materiálu, který je umístěn na devíti výsuvných plátnech, což představuje 16 m2 výstavní plochy. První panel se věnuje úvodu expozice, na dalších dvou panelech je zachycena historie a fungování poštovnictví v dávném středověku (Egypt 1292-1186 př.n.l., Mezopotámie a Persie 580-530 př.n.l., Řím 27 př.n.l.) až po vznik pošty v českých zemích za vlády Habsburků, kdy na český trůn usedl arcivévoda Ferdinand I. Tři panely jsou věnovány historii poštovního spojení mezi Prahou a Vídní, kdy se vlády ujal císař Rudolf II. Ten se svým dvorem přesídlil do Prahy, ve Vídni však ponechal řadu úřadů a tím zvýšil důležitost poštovního spojení mezi těmito městy. V této době již poštovní trasa vedla přes Vratěnín, později zde byla zřízena i poštovní stanice. Na posledním panelu je umístěna poštovní mapa střední Evropy z let 1710-1711 a výřez z této mapy, který zachycuje právě poštovní trasu z Prahy na Vídeň. Poslední dva panely jsou věnovány historii obce. Expozici dominuje řezbářské dílo dobového pošťáka od autora Josefa Gabaje. Jediným exponátem, který se dochoval z doby poštovní trasy z Prahy na Vídeň, je samotná historická budova bývalé poštovní stanice, ve které dnes sídlí obecní úřad, své místo zde má společenský sál, knihovna i požární zbrojnice.
Na konci Vratěnína se vlevo stáčí trasa Regionu Renesance. Rovně je možné pokračovat po cyklotrase Přírodní zajímavosti, která Vás zavede k Bílému Kříži a v Uherčicích se napojí zpět na trasu Regionu Renesance. Na opačnou stranu vede trasa Po přírodních zajímavostech na Obec Dešnou a Jemnici.
Zámek Olšany u Dačic (Studené) - pohled 1
RODNÝ DŮM PLUKOVNÍKA ŠVECE - Josef Jiří Švec pocházel z Čenkova (č.p. 19), léta učil v Třebíči a ještě před válkou odešel jako učitel do Ruska. Když začala vojna, hlásil se jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě. Za výkon u Zborova ho povýšili na poručíka. S legiemi bojoval o sibiřskou magistrálu. Památná deska se na domě objevila v roce 1921. Připomínka slavného legionáře ale nevisela v Čenkově příliš dlouho. Za druhé světové války se stejně jako za té první sbíralo vše, co bylo kovové. A tak v srpnu 1940 došlo i na bronzovou desku plukovníka Švece. Naštěstí si jí v jednom vagóně na jihlavském nádraží všiml polenský železničář Antonín Jedlička. Odnesl ji z vlaku a v bedně poslal na svoji adresu do Polné. Doma ji zakopal pod okny a do oranice nasázel lilie. 5. května 1945 Antonín Jedlička desku ze země vyndal a vyčistil a v září téhož roku se deska objevila na svém původním místě.
LOM ČENKOV- Lom se nachází při silnici mezi Čenkovem a Růženou, nabízí dobrý přístup k vodě a je vyhledávaným místem ke koupání. Lom byl zatopený v 70. letech a na jeho dně se údajně nacházejí zbytky těžební techniky. Lom není jen místem ke koupání, ale také rybářským revírem a tak jsou zde k vidění kapři, okouni, štiky i candáti.
V rámci projektu „Cestujeme po Regionu Renesance“ vzniklo v Čenkově nové dětské hřiště, ale místo je určeno i k odpočinku a je osazeno cyklomobiliářem.
Vrch Čeřínek (761 m n.m.) se nachází uprostřed přírodního parku Čeřínek, na území s mimořádně dochovanými přírodními a krajinnými prvky. Oblast Čeřínku je celoročně vyhledávanou turistickou a rekreační oblastí. Území téměř celého parku je pokryto smíšenými lesy. V severozápadní části parku leží přírodní památka Hojkovské rašeliniště. Vyskytují se tam některé chráněné rostliny a druhy vzácného hmyzu. V chráněném území Na skalce je izolovaný skalní výchoz se skalními mísami s odtokovými žlábky a úpatními výklenky. Čertův hrádek je skalnatý vrch na hřebeni Čeřínku na jihozápadě parku. Jsou zde výrazné zbytky přírodní skalní hradby s mrazovými sruby a skalními mísami. Součástí parku je naučná stezka Čeřínek o délce 6 km s celkem 14 zastaveními. Dále se v oblasti nachází lyžařský vlek, který je vyhledávaným zimním areálem, který nabízí i běžecké trasy. Najdete zde také ubytovací zařízení.
Na kraji obce Švábov se vyjímá socha „Vítajícího“ od uměleckého kováře Davida Habermanna. Kovová figurální plastika je alegorií božích muk, jejím hlavním motivem je uvítání poutníků. K příchozím se sklání postava podávající ruku a vybízející posadit se na dřevěnou lavičku, která je součástí plastiky. Socha je výstupem projektu „Za sochami Regionem Renesance“.