Kopie jeruzalémské kaple Božího hrobu se nalézá poblíž kláštera sv. Františka z Assisi na bývalém františkánském hřbitově. Kapli nechala v letech 1685-1688 vystavět hraběnka Marie Františka z Heissensteinu, rozená z Vrtby. Její bratr Ferdinand František z Vrtby nechal roku 1700 vystavět kolem Božího hrobu zeď s výklenkovými kapličkami. Kaple Božího hrobu se tak stala čtrnáctým zastavením votické křížové cesty. V roce 1784 vznikl kolem kaple hřbitov. Vcházelo se do něj vysokou klenutou bránou, na které je vytesán znak hrabat z Vrtby s trojím parožím a znak hrabat z Heissensteinu se třemi vrchy. Pod nimi je latinský nápis zmiňující donátorku kaple Božího hrobu.
Kostel Církve československé husitské byl postaven v roce 1925. Stavba sboru trvala pouhých 5 měsíců. Dominantou kostela je 18 metrů vysoká věž, která je zakončena měděným kalichem. Ve věži je umístěn zvon s příznačným názvem Jan Hus ze zvonařské dílny Karla Diepolta z Prahy. Vnitřek kostela má dřevěný strop, podepřený šesti čtyřbokými sloupy. Za jednoduchým stolem Páně visí dubový kříž s Ukřižovaným, který je reprodukcí originálu z českobudějovického sboru od sochaře Františka Bílka.
Turistické informační centrum sídlí na Komenského náměstí v přízemí budovy staré radnice. Kontakty:tel. 317 812 505email: infocentrum@votice.czwww.mkcvotice.cz
Klášter byl založen roku 1627 hrabětem Sezimou z Vrtby. Původně prý měl stát na úpatí Čeřenské hory. Stavba byla zahájena, avšak přes noc vždy zmizel veškerý stavební materiál a ráno nebylo po stavbě ani památky. V noci tam prý přilétali čerti, kteří stavbu rozebrali a veškerý stavební materiál odnesli. Když se to dozvěděl Sezima, dal stavební práce zastavit a později prohlásil, že klášter bude stát na místě, kde jelen z jeho obory složí paroží. A tak se také stalo.
V těchto místech stávala kdysi dávno starobylá tvrz. Roku 1653 ji hrabě František Ferdinand z Vrtby nechal přestavět na zámek. Po požáru v roce 1746 byl zámek upraven na byty pro panské úředníky a do druhého křídla byl přesunut pivovar, který zde fungoval až do roku 1955.
Klášter sv. Františka z Assisi založil roku 1627 hrabě Sezima z Vrtby. Jeho současná podoba pochází z let 1766-1771, kdy byl klášter přestavěn a rozšířen. V roce 1950 byla činnost kláštera násilně ukončena a od té doby sloužily prostory různým účelům.Nyní zde můžete navštívit Vlastivědné muzeum Voticka, expozici Ve jménu šťastných zítřků! Kolektivizace na Voticku, výstavu kočárků a panenek a galerii obrazů Vladislava Kasky. Při prohlídce klášterního areálu nahlédnete do mnišské cely, do domácí kaple zdobené mariánskými freskami, do prostor klášterní knihovny a do refektáře s jedinečnou štukovou výzdobou. Klid a pohodu můžete načerpat při posezení na rajském dvoře kláštera.Klášterní kostel byl vysvěcen v roce 1631 kardinálem Arnoštem Vojtěchem z Harrachu. Hlavní oltář s obrazem sv. Františka je barokní z roku 1772. V kryptě pod kostelem jsou pohřbeni členové rodu Vrtbů a dobrodinci kláštera. Mariánská kaple byla ke kostelu přistavěna roku 1700. K oltářnímu obrazu Panny Marie Votické se váže řada pověstí.
Původně gotický kostel sv. Václava byl postaven kolem roku 1200. Po rozsáhlém požáru v roce 1731 byl barokně přestavěn. Z nejstarších dob se zachovala pouze gotická žulová křtitelnice ze 14. století a dva náhrobní kameny z 16. století. Hlavní oltář je barokní, bohatě zdobený řezbami. Uprostřed je obraz sv. Václava a nad ním oválný obraz zobrazující zavraždění sv. Ludmily. Kostelní věž Václavka nabízí výhled na město z výšky 35 metrů. Do báně kostela je třeba vystoupat celkem 135 schodů. Cestou nahoru je k vidění stálá výstava malíře a grafika Vladislava Kasky, funkční hodinový stroj a zvony sv. Václava a sv. Vojtěcha. Před kostelem si můžete prohlédnout sousoší sv. Václava s blanickými rytíři od sochaře Čeňka Vosmíka z roku 1937.
Místní židovská čtvrť vznikla v průběhu 17. století. Židovské domky tvořily malé náměstí, kde se všeobecně říkávalo „V židech“. V roce 1788 žilo ve Voticích 15 židovských rodin s celkem 195 členy a v roce 1890 celkem 251 židů. Židovská čtvrť se synagogou, školou a lazaretem byla uzavřena vůči křesťanskému zbytku města. Do čtvrti se vcházelo dvěma úzkými uličkami z Komenského náměstí a brankou z alejí. Branky se na noc a v době protižidovských bouří zamykaly.Na počátku německé okupace žilo ve Voticích 109 židů. 1. září 1942 byli odvezeni transportem do Terezína a většina z nich pak do Malého Trostince u Minsku. Ze 109 votických židů přežilo holocaust jen 12. Židovská synagoga byla z rozhodnutí místního národního výboru v roce 1949 zbořena.
Sochy sv. Rocha, sv. Šebestiána, sv. Barbory a sv. Rozálie pocházejí z roku 1715 z dílny sochaře Michala Jana Josefa Brokoffa. Původně byly umístěny kolem cihlového sloupu, který stál v místech před dnešním obchodním domem. V letech 1872-1875 byl sloup zrušen a sochy přeneseny na žulové podstavce zhruba doprostřed náměstí. V roce 1877 bylo sousoší doplněno sochou Panny Marie. Uprostřed náměstí stojí kašna z roku 1885 (letopočet lze dohledat přímo na kašně).
Nejmladší votické náměstí vzniklo za židovskou čtvrtí, kde dříve byla jen pole a cesta lemovaná ovocnými stromy, a proto se zde říkávalo „v židovských alejích“. Ještě kolem roku 1925 v těchto místech končilo město. V roce 1927 zde byla postavena sokolovna a o rok později byl uprostřed parku odhalen pomník obětem 1. světové války a socha T. G. Masaryka z dílny táborského sochaře V. Duška. V době nacistické okupace a později za komunistického režimu byla socha T. G. M. odstraněna a náměstí přejmenováno na Nové.
Nový zámek, nazývaný také jako zámeček či panský dům, býval původně měšťanským domem votického purkmistra Víta Paseckého. Patřilo k němu i hospodářství s velkými pozemky a dvěma rybníky. V roce 1625 však musel Pasecký z náboženských důvodů z Votic uprchnout a jeho majetek zabavil majitel votického panství, hrabě Sezima z Vrtby. Postoupil jej svému regentu Janu Košickému. Později zámeček několikrát změnil majitele a roku 1775 jej zakoupil Adam František z Vrtby. Zámeček využíval jako zázemí při návštěvách votického panství. Dnes je zámeček v soukromém vlastnictví, veřejnosti nepřístupný.
Ke kapli sv. Vojtěcha se vždy v dubnu konaly slavné poutě. Pravidelně sem přicházelo i několik procesí. Před poutí v roce 1871 byla již zchátralá kaple kompletně opravena. Místo starých kamenných schodů vylámaných ve skále byly postaveny schody nové se zábradlím po obou stranách.
Při bitvě u Jankova byly okolní vesnice, kromě Jankova samotného, vypáleny a zničeny. Stejný osud potkal i ves Čeňovice, která kdysi stávala nedaleko odtud, v místech nynější osady Ohrada. Roku 1645 ji vypálili švédští vojáci, když tudy po bitvě táhli. Zřejmě z té doby pochází i pověst O pokladu Na Chaloupce.
Novostavba Herbenovy vily se dočkala řady posměšků. Na tyto poznámky odpověděl Jan Herben nápisem na omítce, dobře čitelným ze silnice: „Tato chalupa, kdyby ústa měla, pomluvy by netrpěla. Navrhl Kotěra, stavěl Vrzal. Stojí v táborském kraji, dobří lidé v ní přebývají.“
Úzkým údolím v Opalí protéká potok Bystrý. Bývaly zde i dva rybníky, větší a menší, které svou vodou poháněly chod parní pily. Vedle stávala hájovna. Pila patřila k votickému velkostatku, který v roce 1915 zakoupil podnikatel a velkouzenář Emanuel Maceška. Po 2. světové válce byla hájovna i pila zrušena. Rybníky byly zavezeny stavební sutí a z pily a hájovny zbyly po demolici jen pozůstatky základů.
Roku 1925 založil votický kožišník Josef Přenosil na rozsáhlém pozemku pod Větrovem kolonii letních obydlí nazvanou Amerika. V roce 1931 zde stálo prvních 6 domků a vil, vystavěných stavitelem Antonínem Jirsou, a později přibyl i hotel.
Vrchol Mezivrat (713 m n. m.) se nachází zhruba 1,5 kilometru jižním směrem. V roce 1919 byla na Mezivratech postavena dřevěná rozhledna. V srpnu 1919 na ni v doprovodu Jana Herbena a dalších Mafiánů vystoupal i prezident T. G. Masaryk. V roce 1938 byla na místě bývalé rozhledny vystavěna zeměměřičská věž a v 80. letech 20. století přibyl na vrcholu Mezivrat televizní vysílač.
K bývalému šibeničnímu vrchu se váže hned několik pověstí. Jedna z nich vypráví o dívce, která byla neprávem odsouzena k trestu smrti. Jejím posledním přáním bylo zasadit na místě stromek. K údivu všech přihlížejících jej však zasadila obráceně, tedy větvemi do země a kořeny vzhůru. Pravila, že pokud se strom na jaře zazelená, pak je to důkaz její neviny. A tak se opravdu stalo, stromek se na jaře zazelenal.
Na okraji Votic, při cestě na Jankov, stával v minulosti hostinec na Pankráci. Právě tam chodíval dle našeho příběhu popíjet Starej Krucinál. Bývalý hostinec však musel v letech 1979 - 1980 ustoupit výstavbě obchvatu kolem Votic. Na jeho místě dnes stojí mostní pilíře.
Budova staré radnice pochází z roku 1830. Stojí na místě původní staré radnice z roku 1661, která však několikrát vyhořela. Na věži radnice je umístěn vyřezávaný městský znak. V roce 1934 ho z dubového dřeva vyřezal votický řezbář Jindřich Řezníček. Na znaku je mezi dvěma věžemi vyobrazen patron města sv. Václav a pod ním štít se znakem rodu Otických z Otic. Původní název osady tedy zněl Otice, až v polovině 16. století byl změněn na Votice.
Starou tvrz z 15. století nechal v roce 1653 přestavět na zámek hrabě Ferdinand František z Vrtby. V letech 1731 a 1746 však zámek vyhořel a po posledním požáru hrabě s rodinou přesídlil do Vrchotových Janovic a Chotýšan. V zámku pak hrabě nechal zřídit byty pro panské úřednictvo a do části vedle kostela přesunul pivovar, který původně stával ve dvoře. V přízemí zámku kdysi bývala také panská šatlava.Obě zámecké budovy mají renesanční štíty z 16. století, které přečkaly i velké požáry. Ve zdi zámku je zasazena pamětní deska věnovaná Kašparu Kaplíři ze Sulevic, bývalému majiteli votického panství, který byl 21. června 1621 popraven společně s dalšími českými pány na Staroměstském náměstí. Nyní je zámek v soukromém vlastnictví, veřejnosti nepřístupný.
Votice se nachází na pomezí Středočeského a Jihočeského kraje v malebném údolí, sevřeném ze tří stran kopci přesahujícími 600 m n. m. Jsou pomyslnou branou do oblasti nazývané Česká Sibiř, která se vyznačuje chladnějšími klimatickými podmínkami.
Naučná stezka Za tajemnými pověstmi Voticka vás provede zajímavými místy v okolí Votic. Na jednotlivých zastaveních vám budou vyprávěny příběhy a pověsti těchto míst. Dozvíte se, kde se ukrývají pohádkové poklady, kde pramení léčivá voda nebo kde straší. Navštívíte poutní kapli sv. Vojtěcha i bývalý šibeniční vrch, ze kterého je krásný výhled nejen na Votice.
Židovský hřbitov je v písemných pramenech poprvé zmíněn v roce 1538. Do dnešní doby se zde dochovalo přibližně 360 náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1705. Poslední pohřeb proběhl v roce 1963. Nápisy na náhrobních kamenech jsou ve třech jazycích – hebrejsky, německy a na nejnovějších česky. Na náhrobcích je dosud vidět množství typických symbolů, např. Davidova hvězda, žehnající ruce, věnce či palmové listy. V bývalé obřadní síni se nachází expozice věnovaná židům a židovským památkám ve Voticích a okolí. Klíče od hřbitova si lze zapůjčit v Turistickém informačním centru na Komenského náměstí.