Kostely

Kostely
Batelov Kostel sv. apoštolů Petra a Pavla

Nynější farní kostel je asi třetí v pořadí a dřívější stavby byly na témže místě. V letech 1735 – 1807 se ujímá vlastnictví německý rod baronů Burkhard de Klee, jehož člen Jan Kryštof položil základy nynější podoby farního kostela. Ten byl však dokončen až roku 1836 za Blankensteinů. Obšírná zpráva o tom koluje v různých opisech a kopiích po Batelově a její originál je k nahlédnutí ve farním archivu. Za zmínku stojí dva staré zvony svatý Petr z roku 1483 a ještě starší „Adámek“ z roku 1400. V zákristii nalezneme náhrobky šlechtických rodů od roku 1543 do roku 1676 a náhrobek faráře Cuculy (Kukačky) 1655, který vešel nezapomenutelně do dějin farnosti přestavbou fary. Pod kostelem jsou hrobky. Celkem je zde pohřbeno asi 40 zemřelých od roku 1621 až do roku 1884, kdy se zde konal poslední pohřeb.
Jemnice kostel sv. Jakuba

Dalším z kostelů v Jemnici je kostel sv. Jakuba, jenž se nachází na návrší nad soutokem Želetavky a Třebětického potoka v městské části Podolí. Starobylý kostel a vedle něho odděleně stojící románská válcová kamenná věž vzbuzují už na první pohled zájem jako vzácné kulturní památky. Masivní zeď, kterou byl kostel pravděpodobně v 16. století na východní a jižní straně obehnán, měla chránit kostel a obyvatelstvo, hledající v něm útočiště při nepřátelském přepadení. Dominantou tohoto kostela ze 14. století je okrouhlá románská věž pocházející již z 12. století. Věž je pozůstatkem původní románské rotundy, které je považována za pravděpodobně nejstarší rotundu na Moravě.
Jemnice kostel sv. Stanislava

Hlavní dominantou města Jemnice je kostel sv. Stanislava se štíhlou věží, svítící daleko do kraje. Její elegantní silueta vítá jako první návštěvníky z celého okolí.
Jemnice kostel sv. Víta

Mezi vzácné gotické stavby ve městě patří bezesporu také kostel sv. Víta, který se nachází na východním okraji Jemnice. V polovině 15. století byl kostelík součástí františkánského kláštera, jeho interiér však pochází z 18. století. Klášter se rozprostíral na sever od kostela. Ještě dnes se říká prostoru kolem tohoto kostela "U kláštera".
Kdousov kostel sv. Linharta

Kostel sv. Linharta se nachází přímo v centru obce Kdousov. První zmínky o kostelu pocházejí již z roku 1341. V letech 1743 až 1753 prošel kostel barokní přestavbou. Jednopatrová budova fary s mansardovou střechou pochází z let 1757 až 1763. Obě stavby jsou dílem stavitele Michaela Kirchmayera. Kostel zaujme zejména průčelím s věží, členěným množstvím pilastrů, říms a dalších prvků. Kostel je vystavěn na místě starší, středověké stavby, jejíž existenci prokázal i archeologický průzkum. V 18. století byla stavitelem vybudována také nedaleká budova fary s mansardovou střechou.
Kostelec kostel sv. Kunhuty

Kostel sv. Kunhuty je výrazná stavba na skalnatém ostrohu nad řekou Jihlavou, která již v dávných dobách dala celé osadě jméno, nesla původně jasné znaky opevnění s okrouhlým vyvýšeným valem. Kostel je svou historií a provedením jedním z nejcennějších vesnických kostelů v jihlavském regionu. Vznik nejstarší části presbyteria kamenného kostela patří do druhé půle 13. století. Je vystavěna v pozdně románském slohu a někteří historikové udávají rok vzniku presbyteria a postranního portálu 1250. Výstavba kostela je připisována stejné stavební huti jako chrám sv. Jakuba v Jihlavě. Ve vnitřních strukturách je ve staré části kostela žebrová klenba a kamenný portál vchodu do sakristie a ve zdi zabudovaný svatostánek s tesanou kamennou obrubou.
Kostníky kostel Narození Panny Marie

Kostel Narození Panny Marie se nachází v Hájku nad obcí Kostníky (uprostřed pravidelně vysázeného vzrostlého lipového háje). Filiální kostel pochází z přelomu 17. a 18. století a náleží k němu ještě starý hřbitov s empírovými náhrobky a kaple z 19. století. Jedná se o menší barokní stavbu, postavenou v roce 1696. Od 19. století zde byli pohřbívání příslušníci rodu Segür-Cabanac a poté rodu Vraždů z Kunvaldu, již byli majiteli blízkého zámku v Polici. Jejich náhrobky jsou umístěny kolem závěru kostela.
Nová Říše Premonstrátský klášter

Pohled na celý komplex premonstrátského kláštera s kostelem sv. Petra a Pavla - Kostel je vystavěn v letech 1677-1707 při klášteře. Pozn. Červeně je vyznačen začátek naučné stezky - křížové cesty. Dějiny kláštera: * V roce 1596 vymírá ženský konvent osobou převorky Anny Černické z Kačova. * Již v roce 1598 totiž složili první dva zábrdovští premonstráti řeholní sliby pro Novou Říši. Probošt Adam Skotnický (proboštem 1605-1631) duchovně i hospodářsky pozvedl a připravil tak jeho definitivní přeměnu v klášter mužský. * Za jeho nástupce Vavřince Plocara bylo pak roku 1641 slavnostně uvedeno do Nové Říše sedm premonstrátů ze Zábrdovic. * Důkazem skvělého rozvoje kláštera je i udělení práva pontifikálu papežem Inocencem X. roku 1654. * Roku 1733 byl novoříšský klášter povýšen na opatství. * Kulturní vzestup, který pokračoval i za následujícího opata Jana Nepomuka Pelikána, kdy bylo v klášteře zřízeno i gymnázium, byl zabrzděn dalším zkázonosným požárem roku 1813, jemuž podlehl i nově postavený trakt prelatury. Přesto však po zbytek 19. a až do půli 20. století dostál klášter vždy plně svému duchovnímu poslání. Klášter ve válce: * Nová série nešťastných událostí a pohrom stihla klášter roku 1942, kdy byl, po atentátu na říšského protektora Heydricha, klášter v květnu 1942 přepaden jednotkami SS a proměněn v středisko organizace Hitlerjugend. Premonstráti byli odvezeni do Kounicových kolejí v Brně, pak do Osvětimi, kde v plynových komorách, s výjimkou tří noviců, všichni zahynuli. * Krátce po skončení války se stal sotva obnovený klášter opět trnem v oku, tentokrát komunistickému režimu. V únoru 1950 byli řeholníci zatčeni a v zinscenovaném monstrprocesu odsouzeni k mnoha letům vězení a pracovním táborům. Z kláštera se stalo na čtyřicet let vojenské skladiště. * V roce 1991 byly zchátralé budovy navráceny řádu, který zde působí dodnes.
Nová Říše kostel sv.Petra a Pavla

Kostel sv. Petra a Pavla je spojovací chodbou spojen s komplexem premonstrátského kláštera. * Se stavbou bylo započato v roce 1676 pod vedením stavitele Pavla Weinbergera na místě starého kostela z roku 1504. Dokončen byl po zničujícím požáru roku 1683 stavitelem Bartolomějem Hasslerem. * Kostel je barokní jednolodní stavba, se dvěma bočními kaplemi a dvěma kvadratickými věžemi. Je 45 m dlouhý, 12 m široký v hlavní lodi a 9 m v presbytáři. * K nejvzácnějšímu vybavení kostela z doby jeho dostavby patří obraz svatých Petra a Pavla nad hlavním oltářem od benátského malíře Adama Enze z roku 1705, chórové lavice z roku 1696 s pozdějšími dodatky a zejména kazatelna z doby kolem roku 1700 překypující nádherou a bohatostí figurálního i rostlinného dekoru, propracováním téměř překračujícím možnosti materiálu. * Vůbec nejstarší je však milostný obraz Panny Marie v jižní boční kapli, jenž byl po již zmíněném požáru roku 1683 nalezen zázračně ohněm netknutý. * Za opata Josefa Bernarda Pelikána, zdejšího rodáka, vyzdobil v letech 1766-1767 Johann Lukas Kracker, člen vídeňské akademie, strop i stěny kostela freskami a obohatil jeho interiér i o další obrazy. Klenbu presbytáře kryje výjev, kdy Kristus předává sv. Petrovi klíče od Nebeského království (Mat. 16/18 - 19). Freska na klenbě hlavní lodi ukazuje úžasnou duchovní proměnu člověka Šavla z Tarzu na jeho cestě do Damašku (Skt. 9/1 - 18). Čtyři figurální alegorie nad pilíři presbytáře znázorňují čtyři tehdy známé světadíly, ve kterých je hlásáno evangelium. * Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 1764 - 1765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. * Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra. Foto: Vojtěch Krajíček
Růžená kostel

Kostel z 15. století je zajímavá stavba krytá šindelovou střechou. Nad vstupem je mozaika s motivem Krista nesoucího kříž. Uvnitř se dochovaly stavební prvky z doby založení – románské okno a gotická klenba. Jeden z náhrobních kamenů nese letopočet 1499. Opravu po třicetileté válce datuje letopočet 1648 nad hlavním portálem v západní věži. Kostel obklopuje hřbitov obehnaný kamennou zdí, která zřejmě kdysi plnila obrannou funkci.
Slavíkovice kostel sv. Kateřiny

O vybudování kostela sv. Kateřiny z Alexandrie, jenž se nachází v obci Slavíkovice, se v polovině 18. století zasloužil kdousovský farář Václav Freund. Jedná se o nejvýznamnější památku obce. V kostele se nacházejí tři otláře a varhany z dílny Jana Komorníka z Rouchovan. Na místě dnešního barokního kostela stával pravděpodobně pozdně románský plochostropý kostel s podélnými loděmi a věží z 1. pol. 13. stol. Do dnešní doby se dochovala pouze věž, která je připojena k dnešní barokní stavbě z r. 1749. U kostela se nachází hřbitov, na němž jsou dvě kaple s tradiční šindelovou střechou. Poblíž kostela u rybníka Stodolák stojí stará sýpka.
Stonařov kostel sv. Václava

Kostel sv. Václava leží uprostřed městečka na bývalém hřbitově, zrušeném roku 1878. Kostel je jednolodní, složen z presbyteria (kněžiště), lodi, z věže v západním průčelí a ze sakristie. Kostel je vystavěn z lomového kamene, klenby v lodi a presbyteriu z cihel. Současné cihelné klenby presbyteria a lodi vznikly v roce 1804, kdy došlo k celkové úpravě kostela. V dosud poměrně nedotčeném prostředí se tak nachází stavební celek skládající se z renesanční fary, barokizovaného farního kostela, barokní kaple Kalvárie a pozdně románské hřbitovní kostnicové kaple

Zavři