Dalším z kostelů v Jemnici je kostel sv. Jakuba, jenž se nachází na návrší nad soutokem Želetavky a Třebětického potoka v městské části Podolí.
Starobylý kostel a vedle něho odděleně stojící románská válcová kamenná věž vzbuzují už na první pohled zájem jako vzácné kulturní památky. Masivní zeď, kterou byl kostel pravděpodobně v 16. století na východní a jižní straně obehnán, měla chránit kostel a obyvatelstvo, hledající v něm útočiště při nepřátelském přepadení.
Dominantou tohoto kostela ze 14. století je okrouhlá románská věž pocházející již z 12. století. Věž je pozůstatkem původní románské rotundy, které je považována za pravděpodobně nejstarší rotundu na Moravě.
Někteří starší historikové a vlastivědní pracovníci (zejména vídeňský profesor August Prokop a Dr. J. L. Červinka) měli za to, že Jemnice byla ve 12. století a v 13. století sídlem údělných knížat z vedlejších větví prvních Přemyslovců. V místech dnešního kostela prý byl knížecí palác, který prý postavil kolem roku 1130 jemnický údělný kníže Jaromír. Knížecí palác byl později přestavěn na kostel. S první zmínkou o knížeti Jaromírovi jako o údělném jemnickém knížeti se setkáváme u historika Tomáše Pešiny z Čechorodu (žil 1629 až 1680). Nebylo však prokázáno, že Jemnicko bylo samostatným údělem a že by v Jemnici měl sídlo některý příslušník vedlejší větve rodu Přemyslovců. Listiny, ve kterých je zmínka o knížeti Jaromírovi k roku 1132 anebo o knížeti Svatoplukovi k roku 1197 jako o údělných jemnických knížatech, jsou nespolehlivé. Zbytky zdiva na severní venkovské stěně presbytáře nasvědčují tomu, že věž je v základech spojena s kostelem v místech, kde dříve stávala rotunda.
Původní kostelík byl postaven v pozdně románském slohu a při dalších přestavbách se uplatnil i pozdně gotický sloh. V druhém desetiletí 16. století byl kostel přestavěn do přibližně dnešní podoby, která byla v podstatě zachována i při nové výstavbě po velkém požáru z roku 1832. Presbytář je zaklenut síťovou žebrovou klenbou a kostelní loď je opatřena klenbou valenou. Pole mezi žebry klenby v presbytáři jsou vyzdobena nástěnnými malbami z roku 1515, představujícími 28 náboženských postav. Vzácným dílem kamenického umění je vysoké pozdně gotické pastoforium sanktuarium) v presbytáři na evangelní straně s vytesaným letopočtem 1518 a s vytesanými kamenickými znaky. K cennému vybavení presbytáře naleží také ostění sanktuarie na protější epištolní straně a gotické sedile pro dvě osoby. V dávných dobách se i v tomto kostele pohřbívalo a z údobí 16. a 17. století se zachovalo 19 náhrobních kamenů, které jsou umístěny na vnitřní straně ve zdi presbytáře.
Kostel sv. Jakuba byl původně jemnickým farním kostelem až do roku 1658, kdy fara byla přenesena do města a farním kostelem se natrvalo stal kostel sv. Stanislava. Jenom na krátký čas přestal být kostel sv. Jakuba farním kostelem kolem roku 1536 za nekatolického Jindřicha Meziříčského z Lomnice. Při tomto kostele je též hřbitov.
Kostel sv. Jakuba náleží mezi nejstarší památky našeho kraje. Byl zasvěcen patronu horníků, protože Jemnice byla zpočátku jen osadou horníků, kteří sem přišli dolovat železo a stříbro a od nichž pravděpodobně dostala Jemnice své jméno (jamníci - Jemnice). O dolování v Jemnici se nám zachovalo poměrně málo spolehlivých zpráv. Ze západní části hřbitova je vidět přes údolí Třebětického potoka k polní trati, kde se dodnes říká "V havířských jamách". Listinou roku 1335 markrabě Karel potvrdil městská privilegia, dal měšťanům právo na zlatý důl nově otevřený u vsi Štítky a potvrdil jim práva dolovat v kterýchkoliv jiných ať již nových, nebo odedávna používaných dolech. Listinou z roku 1345 jim přiznal markrabě Karel právo řídit se při provozování zlatého dolu ve Štítkách jihlavským horním právem. Z některých zápisů se dovídáme o dolech v "Holčí hoře". Historickým pramenem je také Horní řád, který vydal pro obnovený důl v Jemnici Jindřich Meziříčský z Lomnice (během husitské revoluce prý byly doly v Jemnici opuštěny). Zápis z roku 1574 pojednává o loukách "Nad stříbrnými doly". Další zmínka o dolování je až z roku 1713, kdy Maxmilián z Vlašimi poslal pro havíře do Kutné Hory a kdy se obnovilo dobývání rudy u "Holčí hory". Ještě v roce 1830 se pokusila oživit slávu Jemnice jako hornického města majitelka panství Terezie Trautmannsdorfová, ale zůstalo už jenom při tomto pokusu. Pro nedostatek spolehlivých zpráv nemůžeme určit kromě dolu v dnešní polní trati "V havířských jamách" místa ostatních jemnických dolů.
Zdroj: Město Jemnice
- Kontakty