Turistika

• Turistika
• 

  Bernartice Rozhledna Kupa u Jestřebic

  Rozhledna Kupa stojí na stejnojmenném návrší cca 0,5 km severovýchodně od obce Jestřebice, která je součástí obce Bernartice, ve výšce 503 m. n. m. Stavba rozhledny byla započata v létě 2009 a k jejímu otevření došlo dne 31. 12. 2009 při příležitosti slavnostního Silvestrovského pochodu kolem Bernartic. Rozhledna má dřevěnou trámovou konstrukci, kterou podpírají čtyři kmeny. Tyčí se ve výšce 13 m a je členěna na čtyři patra, z nichž poslední patro ve výšce 10 m je zastřešené lehkou krytinou.

• 

  Hrazany Přírodní památka Kněz u Hrazan

  Kněz u Hrazan je přírodní památka, která se nachází v severovýchodní části okresu Písek na rozhraní středních a jižních Čech v nadmořské výšce 576 m. n. m. (cca 10 km od Milevska). Předmětem ochrany je unikátní geologický útvar – balvanové moře s rozptýlenými velkými balvany, na kterých se vytvořily rozsáhlé skalní mísy. Některé kamenné mísy mají odtokové žlábky a v minulosti sloužily například k pálení kolomazi či k rituálním obřadům. Toto kamenné moře vzniklo zvětráváním žulového masivu a balvany byly vymodelovány větrnou a vodní erozí. Oblast je pokryta smíšeným lesem tvořeným borovicí, bukem, javorem, lípou a břízou. Na území přírodní památky jsou příhodné životní podmínky pro dva silně ohrožené živočišné druhy – slepýše křehkého a ještěrku obecnou. Tato lokalita byla pojmenována podle největšího balvanu (4 x 8 m), který nese místní název Kněz. Kámen Kněz se tyčí nad kamenným mořem na vršku zvaném Březina.

• 

  Kovářov Langova rozhledna na Onom Světě

  Langova rozhledna stojí v nadmořské výšce 600 m na místě zvaném Onen Svět, na samotě nad obcí Lašovice na Kovářovsku, poblíž Orlické přehrady. Rozhledna byla veřejnosti zpřístupněna v roce 2001 a na jaře roku 2006 byla opravena a nově natřena. Samotná rozhledna dosahuje výšky 15 metrů, má dřevěnou konstrukci a skládá se ze čtyř vyhlídkových pater, z nichž je poslední patro opatřeno dřevěnou stříškou. V přízemí rozhledny se nachází výstavní místnost a v nejvyšším patře lze zažít jedinečné okamžiky v podobě romantické večeře s výhledem na čarokrásnou krajinu při západu slunce. Za denního světla se z vrcholu rozhledny návštěvníkům naskytne nádherný pohled nejen na krajinu kolem Orlické přehrady a Píseckých hor, ale také se mohou pokochat pohledem na elektrárnu Temelín, vrcholky Brd a Šumavy a za příznivého počasí lze dokonce spatřit i Alpy.

• 

  Milevsko Lom Na Vinici

  Okolí Milevska spadá do oblasti středočeského plutonu a je geologicky jednotvárné. Skalní podklad je tvořen žulovými horninami typu Čertova břemene, u kterých je ve struktuře nápadná přítomnost větších vyrostlic živce. Pro tyto horniny je typický vysoký obsah draslíku a hořčíku a patří mezi nejsilnější radioaktivní horniny Českého masivu. Z těchto hornin převládá tmavá porfyrická amfibol-biotitická žula, která se vyskytuje i v lomu Na Vinici. Hornina má v čerstvém stavu namodrale tmavošedou či černošedou barvu. Při zvětrávání získává typickou rezavě hnědou barvu. 20 – 50 % horniny tvoří tmavé nerosty. V lomu je zřetelný styk popsané tmavší variety se světlejší varietou žuly, která převládá v jižní části lomu. Ve střední části lomu se nachází žíla aplitu s turmalínovými slunci na puklinách. Okolí Milevska není bohaté na výskyt nerostných surovin. Tmavé žuly se těží v okolí Kovářova a používají se na výrobu pomníků a stavebního materiálu. V minulosti se zde těžily cihlářské hlíny (cihelna U Louže). Na zvětralinách žuly se v širším okolí Milevska nacházejí hnědé půdy kyselé, které v údolích přecházejí do vlhkých půd oglejených a nivních.

• 

  Milevsko Přírodní památka Dehetník

  Dehetník je přírodní památka ležící 1 km jihovýchodně od jižního okraje města Milevska a 0,9 km severovýchodně od obce Líšnice. K jejímu vyhlášení došlo v roce 1986 za účelem ochrany vlhké louky, na které rostou cenná luční rašeliniště s chráněnými rostlinami, jako je například vachta trojlistá, ostřice přioblá, kozlík dvoudomý, rozrazil štítkovitý či ostřice dvoumužná. Tyto porosty včetně tůní rovněž slouží jako přirozené útočiště řady vzácných obojživelníků, ze kterých lze jmenovat kuňku ohnivou či skokana krátkonohého. Přírodní památka má rozlohu 1,07 ha a kolem ní je ochranné pásmo do vzdálenosti 50 m. V současné době je Dehetník 1x ročně kosen. Tato lokalita je volně dostupná po polní cestě vedoucí z Líšnice do Milevska a naopak a rovněž patří mezi jedno ze zastavení na trase Milevského vyhlídkového okruhu. Pro návštěvníky je zde instalována informační cedule. Dále se zde nachází výklenková kaple z roku 1897 zasvěcená Panně Marii Sepekovské.

• 

  Milevsko Přírodní památka Rybník Boukal

  Rybník Boukal se nachází v katastru obce Něžovice ležící 1 km od obce Zbelítov a 2 km severozápadně od Milevska. Jedná se o lesní rybník s rozsáhlými porosty rákosin a ostřic, který je od roku 1985 klasifikován pod ev. č. 980 jako přírodní památka. Díky výskytu ohroženého druhu kuňky obecné a dalších chráněných druhů fauny a flóry byl rybník Boukal roku 2004 vyhlášen za Evropsky významnou lokalitu. V roce 2011 byla tato přírodní památka rozšířena o nedaleký rybník Slatina (též Zlatina) a přilehlé mokřadní louky, a tak se její rozloha zvětšila z původních 4,61 ha na 8,11 ha. Tyto rybníky jsou vzájemně propojeny potokem - výše položený je Boukal, níže po potoku je situován rybník Slatina. V tomto unikátním ekosystému je zaznamenán výskyt druhově bohaté fauny vodních ptáků, jako je moták pochop či potápka malá, a početné populace několika druhů obojživelníků (kromě kuňky obecné je to například skokan zelený, rosnička zelená či ropucha obecná). K rybníku se lze dostat po silnici mezi Milevskem a Hrejkovicemi. Dále k lokalitě vede několik značených turistických cest (např. červená a žlutá turistická značka), jejichž rozcestí se nachází v blízkosti hráze rybníka, a kolem této lokality rovněž prochází značená naučná stezka.

• 

  Milevsko Rybník Pytlák

  Rybník Pytlák, původně nazýván Líšnickým rybníkem, svůj název získal podle okolního lesa Pytle. Jeho rozloha je 4,5 ha a pojme objem 60 000 m3. Rybník je napájen dvěma přítoky, z nichž ten větší vede z rybníka Opršál a menší z Lipeckých rybníků na Hajdě. Toto zásobování vodou však není dostatečné a je závislé na množství srážek. Rybník má v krajině také ekologický význam, neboť představuje útočiště rostlin a živočichů vázaných na vodní prostředí, tzv. vodní ekosystém. S výjimkou pláže a hráze se podél břehů nacházejí husté porosty různých druhů rákosin. Dále se zde vyskytují rozličné druhy hmyzu (šídla, vážky a motýlice), vodních ptáků, jako je kachna divoká, labuť velká, volavka popelavá a moták pochop, či obojživelníků (skokan zelený, skokan hnědý, kuňka obecná a ropucha obecná), a občas zde lze také spatřit užovku obojkovou.

• 

  Milevsko Vrch Hůrka

  Zalesněný kopec, místními nazývaný Hůrka, sloužil v minulosti vedle Šibenného vrchu jako popravní místo na Milevsku. Ve středověku to býval holý vrch, kde byly vykonávány popravy, jako bylo stínání mečem, upalování apod. Na holém vrchu byly v případě upálení plameny hořící hranice viditelné až do daleka, což mělo být jakýmsi varováním pro lidi, kteří by se snad chtěli ve svém životě ubírat stejnou cestou jako popravovaný zločinec. Dnes je vrch parkově upraven a nabízí nádherný výhled na milevský klášter a na krajinu severně od Milevska. Vrchu Hůrka vévodí socha akademického malíře Karla Stehlíka, který patří mezi významné milevské rodáky. Toto umělecké dílo vytvořil v roce 1987 sochař Mrázek. Jako upomínka na tehdejší popravy stojí na Hůrkách kaplička Nejsvětější Trojice z roku 1847.

• 

  Milevsko Vrch Zvíkovec

  Zvíkovec představuje zalesněný granodioritový vrch (542 m. n. m.) nacházející se západně od Milevska. Kolem vrcholu prochází zeleně značená turistická cesta z Milevska na Zvíkovské Podhradí a hrad Zvíkov a zároveň se jedná o nejvyšší bod Milevského vyhlídkového okruhu, který je značen žlutou turistickou značkou. Poskytuje pěkné výhledy na město a Milevskou pahorkatinu, která tvoří rozvodí mezi povodím Lužnice – Milevský potok a střední Vltavy – Hrejkovický a Jickovický potok.

• 

  Milevsko Šibenný vrch

  Město Milevsko mělo až do 18. století hrdelní právo, a tak se zde vykonávaly hrdelní rozsudky, které zdejší konšelský soud vynesl. Na Šibenném vrchu, který se nachází cca 0,5 km západně od města Milevska, probíhaly popravy ve formě oběšení na šibenici, stětí a zahrabání zaživa. Svůj život zde skončili například dva zdejší zlodějíčci, jmenovitě Martin Kocour a Šimon Tvrzník, kteří si nakradli nemálo majetku – například obilí, oblečení, obuv a dokonce prý sousedovi zcizili i vykrmené prasátko. Na Šibenném vrchu se konalo poměrně dost poprav, úplně poslední poprava byla vykonána v únoru 1749 za vlády Marie Terezie, kdy se běžně popravovaly čarodějnice. Zvláštností této popravy bylo to, že zde byl popraven čarodějník, nikoli čarodějnice. Jednalo se o Jakuba Trávníčka z Týnice, kterého v červenci 1748 chytili ve mlýně při tom, jak se pokoušel o černou magii. Za vlády Marie Terezie patřila černá magie k těžkým hrdelním zločinům, a tak byl čarodějník odsouzen k smrti stětím mečem a následnému spálení těla na hranici. V současnosti na místě šibenice stojí kamenný pomníček a výhledově se uvažuje o zřízení většího pomníku, např. v podobě kamenného kříže, kde bude deska upomínající na všechny hříšníky, kteří zde přišli o život.

• 

  Milevsko Žulové sympozium v parku Bažantnice

  Tato přírodní galerie žulových výtvorů se nachází v městském parku Bažantnice, který zde byl zřízen po roce 1880 z iniciativy strahovského opata Zikmunda Antonína Starého na místě někdejší bažantnice ze 17. století (odtud dnešní název parku). Tato umělecká díla byla vytvořena v 90. letech 20. století řadou významných českých i zahraničních umělců při několika ročnících žulového sympozia. Žulová sympozia organizovalo Milevské muzeum a Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku za podpory Ministerstva kultury ČR, města Milevska a sponzorů z řad firem i občanů Milevska. Vlastní práce na objektech probíhaly v kamenické provozovně družstva Jihokámen v Přílepově u Milevska. Umělci při tvorbě využívali především kámen nevhodný ke zpracování v kamenických dílnách, který je jinak odvážen jako odpad. Žula, ze které jsou všechna díla vytvořena, pochází z lomů v okolí Milevska a ze Štěpánovic u Českých Budějovic.