Bolíkovské železárny byly založeny v r. 1810. Vyráběné kotle, hrnce, desky a ozdobné kříže byly pro svou kvalitu prodávány i v Praze, Vídni a Štýrském Hradci. Ukázky litinových výrobků železáren jsou uloženy v muzeích v Dačicích a Telči, sbírku restaurovaných litinových křížů mají na hřbitově v rakouské obci Thaya. V r. 1878 pec zanikla. V bolíkovském údolí jsou na žluté turistické značce dosud zachovány zbytky pecí („sklípky“), zbytky kamenného zdiva, strusková halda a příkop, pozůstatek po vodním náhonu. Nyní je ale místo značně zarostlé a nepřehledné.
V domě čp. 4 byla zřízena v r. 1833 rafinerie cukru, později byla rozšířena i na sousední budovy. Právě zde spatřila světlo světa první kostka cukru vyrobená v r. 1843 na základě vynálezu ředitele J. K. Rada. Již v r. 1852 rafinerie zanikla, neboť byla příliš vzdálená od hlavních řepařských oblastí na Moravě a náklady na dopravu cukrovky do Dačic se zvyšovaly. Budova rafinerie byla v roce 1863 demolována až po sklepy. Na těch byl později zbudován divadelní a taneční sál, který zde existuje dodnes.
Zajímavostí obce Velká Lhota je, že se zde nachází dva evangelické kostely - dolní z r. 1784 a horní z r. 1873. V rámci tolerančního patentu vydaného císařem Josefem II. v r. 1781 zde totiž vznikly dvě protestantské církve - luterská a reformovaná - a každá z nich měla svůj vlastní kostel a faru. Oba kostely nyní patří Českobratrské církvi evangelické, včetně dvou far a dalších objektů, které dohromady tvoří Evangelický toleranční areál.
Matěj Jiří Kapeta (nar. r. 1598), dačický měsťan, bohatý soukeník, mecenáš dačického špitálu a primátor města Dačic, byl významným podporovatelem katolické víry. Dlouhou dobu se zabýval myšlenkou zavést do města řád františkánů, což byl výraz jeho barokní zbožnosti, a pro tento účel postavit klášter. V roce 1659 přišli do Dačic první dva řádoví bratři. Klášter byl postaven v letech 1660 – 1664. Stavba pochází z období raného baroka. Trojkřídlá jednopatrová budova s hladkým průčelím a vysokou sedlovou střechou přiléhá k severní straně kostela a tvoří kvadraturu s ambitem. Svou vnitřní i vnější jednoduchostí odpovídá řádovým pravidlům. Konventní knihovna s malbami stropu a malovanými výplněmi skříní z 18. století patří k nejlépe zachovalým prostorám. Kryté schodiště ke klášteru pochází z r. 1772. Po roce 1989 byl klášter vrácen františkánským bratřím, kteří jej darovali Řádu bosých karmelitek. Ty klášter nyní trvale obývají, proto není přístupný veřejnosti.
První zmínka o Frelově mlýnu je ze 17. století. Od roku 1653 do roku 1799 se zde střídali mlynáři z rodu Frölichů (pouze jméno se trochu měnilo z Frölich na Freylych a na Jakub Frola, poslední mlynář z tohoto rodu). Od pol. 19. století je majitelem mlýna rodina Šantrůčkova a od r. 1930 rodina Peckova. V té době mlýn ukončil svou činnost.
První zmínka o Hejbalovu mlýnu (také Illův) je z r. 1656. V 17. století zde až do konce 18. století působil rod mlynářů jménem Heybal (prvním byl Matěj Heybal). Koncem 18. století zde začíná působit Matěj Ille. Illeové byli rozvětvený mlynářský rod, který působil na mnoha mlýnech v okolí Dačic. V r. 1868 se majitelkou mlýna stala Marie Karpíšková. Její dcera si vzala za muže Františka Ille, syna mlynáře Lea Ille z Řečice, a tak se na mlýn vrací jméno Ille. Činnost mlýna ustala za 2. světové války.
Ve městě se dochovaly hradby se třemi baštami a dvěma barbakány.
Proti klášteru se v Kostelním Vydří nachází hrobka Dalbergů – pánů z Dačic – založená v r. 1914
Uprostřed hřbitova v Cizkrajově se nachází litinový kříž z roku 1835 pocházející z kdysi slavných blízkých bolíkovských železáren.
Malý Pěčín je místní část Dačic vzdálená 4 km. Nachází se zde železniční zastávka na trase Dačice-Telč. Dominantou obdélníkové návsi je kaple P. Marie z r. 1867, před níž stojí kamenný kříž z r. 1877.
Na návsi v Chlumci (místní část Dačic) se nachází pozdně klasicistní kaple sv. Cyrila a Metoděje, která se od r. 2015 pyšní novým zvonem.
Nedaleko autobusového nádraží se nachází tzv. starý hřbitov, kde stojí kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána. Tato kaple zde byla postavena koncem 17. století. Stavba má obdélný půdorys s trojbokým uzávěrem, hlavní průčelí ukončuje atiková zeď s půlkruhovým štítem. Interiér kaple byl vyzdoben jediným oltářem s obrazem patrona kaple. K zajímavostem hřbitova patří náhrobní kameny okolní bratrské šlechty z konce 16. století a hrobky posledních Dalbergů, pánů na Dačicích.
Dominantou Kostelního Vydří je karmelitánský klášter s kostelem Panny Marie Karmelské. Klášter obývají mniši řádů karmelitánského a v jeho areálu se nachází karmelitánské nakladatelství. Kontakt: Kostelní Vydří 58 380 01 Dačice, tel.+420 384 420 295, e-mail: zasilky@kna.cz, www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Premonstrátský klášter Panny Marie v Nové Říši byl založen v r. 1211 jako ženský, za 30ti leté války zanikl a v r. 1641 byl obnoven jako mužský. Utrpěl za husitských válek, kdy byl vypleněn. Ke klášteru přiléhá kostel sv. Petra a Pavla z let 1676 - 1707. Možná je prohlídka kostela, kaple sv. Anny, knihovny, hudebního sálu, bývalých opatských pokojů a sálů osobností - síň rodáků, hudebních skladatelů bratří Vranických a Jana Nováka, síň básníka Otokara Březiny (v červenci a srpnu otevřeno denně, jinak po telefonické domluvě). Kontakt: Kanonie premonstrátů v Nové Říši 588 65 Nová Říše 1, tel: +420 567 318 110, e-mail: opatnr@centrum.cz, www.klaster.novarise.cz.
Kostel Navštívění P. Marie je původně gotický. V r. 1658 byl upraven. Věž je z r. 1701.
Kaple Božího Těla byla údajně založena už roku 1280. Zasvěcení kaple Božímu Tělu bylo tehdy ojedinělým činem v Čechách. Při obléhání města husitský hejtman Jan z Vícemilic vypálil kostel, který byl na náklady města obnoven a nově vysvěcen už roku 1437 – presbytář byl zvýšen a nově zaklenut síťovou klenbou parléřovského typu (vzorem vysoký chór chrámu sv. Víta v Praze) a opraveny vnější zdi. Ve druhé polovině 16. století se kostel stal protestantským pod názvem kostel svatého Ducha. Pouze z historických zpráv víme o malbách na vnějších zdech kostela s náměty sv. Veroniky a sv. Kryštofa (1933 nahrazena mozaikou). Na vnější straně čelní zdi presbytáře jsou dosud patrné zbytky malby Panny Marie.
Kostel sv. Jana Křtitele v Bílkově (místní část Dačic) byl původně opevněným středověkým kostelem. V minulosti se v Bílkově nacházel také hrad založený ve 13. století. Sňatkem Kláry z Bílkova s Oldřichem z Hradce se dostal do rukou pánů z Hradce. V husitském období nebyl rod pánů z Hradce jednotný. V r. 1424 seděl na Bílkově Menhart z Hradce. Jeho hrad však dobyl a zničil r. 1444 Hynek Ptáček z Pirkštejna, manžel Anny z Hradce. Sídlo vrchnosti se z Bílkova poté přesunulo do Dačic. R. 1459 byl zbořený hrad Bílkov se vsí spolu s Dačicemi a dalšími vesnicemi prodán Volfgangu Krajířovi z Krajku. Dnes je část hradního areálu zastavěna, nepatrné zbytky zdiva jsou na dvoře domu čp. 63 a na svahu vedle sousedních domů.
Dobrá Voda byla původně hornickou osadu. Součástí byly Lázně Jáchymovy z počátku 17. století postaveny na sirno-železitém pramenu. V místě, kde se nacházely, stojí nyní penzion. Raně barokní kostel sv. Jáchyma pochází z r. 1682. V roce 2005 byl u kostela zřízen pomník někdejším stříbrným dolům, který je tvořen kamenem s reliéfem permoníka.
Místní část Dačic. Nachází se zde jednolodní kostel sv. Lamberta, původně gotický a opevněný ze 14. století. Přestavěn po r. 1860 dačickým stavitelem F. Sikou. Má hranolovou, 17 m vysokou věž. Nejvyšší patro je dřevěné na krakorcích.
Lidéřovice se mohou pyšnit hřbitovním kostelem sv. Linharta, který je jedním z nejstarších kostelů ve střední Evropě. Byl postaven počátkem 14. století. Původně byl zasvěcen sv. Jiří, v pol. 15. století byl upraven pozdně goticky a opatřen ohradní zdí se střílnami. Dřevěné podsebití užšího pětibokého presbytáře je pozůstatkem opevnění. Před hřbitovem stojí kamenný kříž z r. 1847.
V Matějovci se nachází barokní jednolodní kostel sv. Oldřicha a Linharta z 18. století, který byl postaven majitelem Rudolce Františkem Alexandrem Hartlem. K němu přiléhá hřbitov. Před kostelem stojí kamenný kříž z r. 1825.
Ve Volfířově se nachází původně raně gotický kostel sv. Petra a Pavla z doby kolem r. 1300. Byl přestavěn kolem r. 1500, západní průčelí kostela s věží bylo postaveno r. 1767 dačickým stavitelem J. Kirchmayerem.
Farní kostel sv. Vavřince, který byl postaven v letech 1775 - 1788 podle plánů dačického stavitele Michaela Kirchmayera, patří mezi nejprostornější jednolodní kostely na Moravě a nachází se v místech nejstaršího osídlení Dačic. Původně na tomto místě stával kostel románský, který byl nahrazen během 15. století větším, gotickým a požáry poškozený nevyhovující gotický objekt byl nakonec přeměněn ve stylu baroka.
Východně od města, uprostřed nové zástavby stojí gotický kostel sv. Víta, obklopený lipovým hájem. Kostel sv.Víta patřil k františkánskému klášteru, který roku 1455 založili bratři Albrecht, Hynek a Štěpán z Lichtenburka.
V severní ohradní zdi se nachází karner (kaple s kostnicí).
Románský, původně strážní královský hrad pro zabezpečení zemské hranice. Hrad je přístupný veřejnosti, prohlídka je bez průvodce, vyhlídková věž skýtá mimo jiné hezký pohled na vodní nádrž. Kontakt: Státní hrad Landštejn, Slavonice, 378 81, tel: +420 384 498 580, e-mail: landstejn@budejovice.npu.cz
Loucký mlýn patří k nejstarším. Písemná zpráva o něm pochází již z r. 1190, kdy jej kníže Konrád II. Ota, zvaný Český, daroval Premonstrátům v Louce u Znojma. Na tomto místě stával mlýn již před rokem 1190. Před r. 1615 jej klášter prodal majiteli panství Staré Hobzí Jindřichu Zahrádeckému ze Zahrádek. Mlýn byl pak až do roku 1798 provozován pachtýři. Poté jej koupil Johann Seidl a až do roku 1901 zde působil rod mlynářů Seidlů. V tomtéž roce mlýn vyhořel. V roce 1905 získává spáleniště Albert Šulák a ten jej ihned prodává Antonínu Šulákovi. Ten postavil mlýn nový. V roce 1910 jej kupují manželé Josef a Marie Langovi, ale již v roce 1911 jej kupují manželé Josef a Františka Coufalovi. Historie mlýna končí rokem 1952, kdy byl zrušen.
U silnice mezi Novou Říší a Krasonicemi se nachází kaplička sv. Magdaleny ze 17. století přestavěná na hájovnu. U vchodu lze spatřit pamětní desku s textem: Zde trávil prázdniny náš básník Otokar Březina od r. 1924 do r. 1929 a verš z jeho básně „Chvíme se nad mocí vůle“. Místo je obklopeno hlubokými lesy s četným výskytem mravenišť.
Původně tvrz v pol. 19. století přestavěná na novogotický zámek (tzv. "Malá Hluboká"). Dlouho chátral, v současné době se rekonstruuje, v létě je přístupný veřejnosti. IC v místě je otevřené od května do září (od ST do NE). Kontakt: tel: +420 384 320 320, e-mail: info@zamek-ceskyrudolec.cz.
Mariánské sousoší stojí ve středu Havlíčkova náměstí před Státním zámkem Dačice. Pochází z doby kolem r. 1725, kdy byl majitelem města Václav Albrecht z Vrbna a Bruntálu, jehož rodový znak ve zdobné kartuši je umístěný na čele díla. Barokní sousoší nese na korintském sloupu mezi plastikami zemských patronů, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, sochu Panny Marie. Jedná se o kopie, originály soch byly po zrestaurování umístěny ve vstupních prostorách Starého zámku. Sochařská výzdoba je připisována místnímu umělci Sebaldu Kӧlbelovi.
Západně od obce Mutná se ukrývá v zalesněném kopci poutní kostel P. Marie Bolestné, zvaný Montserrat. Původně šlo o kapli, kterou založil r. 1651 cís. plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, majitel statku Bolíkov, jako dík za uzdravení. V letech 1712-1716 přestavěna na poutní barokní kostel po vzoru kostela ve španělském Montserratu. Za reforem Josefa II. byl r. 1785 zrušen a zbourán, obnoven byl v letech 1858 - 1865 rekonstrukcí kleneb a s pseudorománským průčelím zásluhou cizkrajovského faráře Josefa Springera, kterému byla u hlavního vchodu kostela odhalena r. 1912 pamětní deska.
Budova městské radnice byla dokončena v r. 1559. Původně byla postavena jako jednoposchoďová dvoukřídlá budova s věží a třemi vysokými renesančními štíty. Po ničivých požárech v letech 1690 a 1721 byla v r. 1723 obnovena stavitelem Francescem Cameli. Nynější sedlovou střechu získala při poslední přestavbě v r. 1848. Hlavní průčelí zdobí klasicistní portál se znakem města. Radniční věž osazená hodinami je krytá barokní cibulovitou bání.
Mezi autobusovým nádražím a Starým zámkem se při cestě na Telč nachází první panské obydlí Krajířů. Sídlo vznikalo od konce 15. století jako hospodářský dvůr s tvrzí. Na baštu zřejmě navazovala hradební a ohradní zeď. Sídlo přestalo postupně pánům vyhovovat a jeho funkci později převzal tzv. Starý zámek.
Pevnostní areál Slavonice se nachází 2 km západně od Slavonic na červené turistické značce. Zahrnuje 11 lehkých bunkrů vz. 37 (řopíků) zrekonstruovaných do původní podoby, které byly zbudovány na obranu Československa proti útoku z nacistického Německa v letech 1935 – 1938. Dva z nich jsou vybaveny původní výstrojí a výzbrojí a jsou přístupné veřejnosti. Celým areálem prochází naučná trasa o délce 2,5 km s 13 informačními tabulemi, která návštěvníky podrobně seznámí s výstavbou opevnění na Slavonicku. Tel: +420 606 124 829.
Archeologická lokalita s pozůstatky středověké obce 5 km západně od Slavonic. Pfaffenschlag byla středověká obec vzniklá v poslední čtvrtině 13. století, která byla v průběhu husitských válek vypálena táhnoucím vojskem. Archeologický výzkum zde probíhal mezi lety 1959 – 1971. Jedním z nejvýznamnějších objevů byl fakt, že středověká vesnice Pfaffenschlag nebyla založena na „zeleném drnu“, ale na základech staršího slovanského osídlení z 11. – 12. století.
Žulový pomník vybudovaný v roce 1983 patří k turisticky nejvyhledávanějším místům ve městě. Jeho bezprostřední okolí bylo v roce 2012 osazeno pamětními deskami, které ve dvanácti cizích jazycích připomínají rok 1843, kdy se na své vítězné tažení evropskými a světovými trhy vydal dačický vynález - kostkový cukr.
Renesanční věž kostela sv. Vavřince, zdobená typickým sgrafitovým kvádrováním, tvoří dominantu města. Mohutná, 51 m vysoká, sedmiposchoďová věž je ukázkou severoitalské stavitelské práce. Byla postavena v letech 1586 - 1592 pod vedením stavitelského mistra Francesca Garofa de Bissone. Věž zdobí kamenná pamětní deska s erbem Krajířů a českým veršovaným nápisem o zakládání a stavbě věže. Český nápis se jmény členů městské rady i kamenný reliéfní znak města pochází z r. 1592. V lapidáriu v 1. patře jsou umístěny kopie kamenných chrličů a náhrobní kameny. V 6. patře se nachází zvonice a pod ní místnost hodin. Nejvyšší patro je obklopeno arkádovým ochozem vysazeným na kamenných krakorcích s toskánskými sloupy a zábradlím z kuželkové balustrády. Věž je přístupná v hlavní turistické sezóně a z jejího ochozu je krásný výhled na město a okolí. Kontakt na provozovatele: +420 724 124 909.
Spálený mlýn (také Hadermühle, Hadrův nebo Hardův). První písemná zmínka je z r. 1369. Na přelomu 16. a 17. století byl majitelem mlýna Štěpán Seidl s chotí Sabinou. Pozdějšími majiteli mlýna byl Antonín Ellinger, Ondřej Králík a Boleslav Králík. V roce 1930 mlýn vyhořel. další majitelkou byla Hana Navrátilová, která zde nechala v roce 1932 nainstalovat turbínu. Do roku 1938 zde pracovala pila pod vedením Josefa Bečky. Tímto rokem činnost mlýna končí. Další majitelé, manželé Kaukušovi (získali ho na základě „přídělové listiny“), prodali mlýn v r. 2004 soukromé společnosti, která se snaží o jeho citlivou rekonstrukci a též o rozvoj regionu (zejména v oblasti turistického ruchu). Můžete se občerstvit v útulné Hospůdce U splavu (v létě otevřeno denně!), odpočinout si na venkovní terase s kouzelným výhledem na splav, či se přímo po splavu projít. Kontakt: tel: +420 777 197 151, e-mail: mail@vnorovice.cz, www.vnorovice.cz
Na severním konci Palackého náměstí se nachází městský renesanční palác, nazývaný dříve „panské obydlí", první ze dvou dačických zámků. Albrecht Krajíř z Krajku vystavěl tento tzv. Starý zámek s manželkou Magdalenou z Vřesovic v letech 1572 – 1579. Jejich rodové erby jsou umístěny nad vstupním portálem. Bloková dvoupatrová budova je zakončena vysokou atikou s cimbuřím, fasádu pokrývá sgrafitové kvádrování. Po přestěhování panstva byl Starý zámek přeměněn na sídlo dačického velkostatku. V r. 1938 do zámku přesídlila radnice a o rok později zde našlo dočasné útočiště městské muzeum. Potřebám městského úřadu slouží celý objekt i v současnosti.
Původně renesanční zámek, který byl několikrát přestavěn, naposledy ve stylu empíru, se nachází na Havlíčkově náměstí. První zmínky o tzv. Novém zámku, jehož přestavbu realizoval italský stavitel Francesco Garof de Bissone, pochází z r. 1591. K první větší úpravě renesančního sídla přikročil Heinrich Karl hrabě z Osteinu. Tehdy barokní přestavba byla svěřena Francescu Cameli, na jehož návrh byly do zámecké věže vsazeny hodiny datované 1713. V r. 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů. Ti iniciovali empírové úpravy průčelí. Tehdy se stal jeho dominantou středový rizalit se dvěma pilastry a trojúhelníkovým štítem.
První zmínka Velfově mlýně je z roku 1627. V 18. století zde působil jako mlynář Simon Seidl (syn Štefana a Sabiny Seidlových z Hadermühle - Spáleného mlýna). V roce 1898 mlýn vyhořel a v roce 1904 jej získala Anna Marie Wölflová. Ta již mlýn neprovozovala, ale spolu s manželem zde bydleli a živili se zemědělstvím.
Unikátní technická památka, celodřevěná vodní pila z 19. století v Peníkově na spojnici cest mezi obcemi Č. Rudolec a Stálkov. Vznik pily a Doubkova mlýna není přesně znám, uvádí se až letopočet 1865, do kterého je datováno současné vnitřní vybavení pily. Voda rybníka poháněla pilu a mlýn pravidelně až do doby po druhé světové válce. 50. léta přinesla konec provozu obou objektů. Mlýn se zastavil úplně, pila byla využívána příležitostně až do začátku 70. let, ale vlivem zanedbané údržby došlo k jejímu poničení. K opravě této nemovité kulturní památky (z r.1963) v majetku obce Český Rudolec došlo až v letech 2001 - 2005. Rekonstrukci pily zajišťovalo občanské sdružení Zkrášlovací spolek Rudolecko a jeho přátelé s pomocí sponzorů. Je možné zhlédnout ukázkový pořez na vodní pile. Kontakt: +420 602 464 925.
Původní hrad ze 13. století byl přestavěn na zámek, který byl po revoluci dlouho nevyužit, nyní se zde nachází vojenské muzeum. Více informací na http://www.cyriaci.com/
Nad malou vesničkou Lhotka se nachází zřícenina středověkého hradu (správně Šternberk) z 1. pol. 14. století. Ve 2. pol. 14. století byl hrad ve vlastnictví pánů z Hradce. Za husitských válek r. 1423 byl hrad pobořen a zanikl za tažení husitů na Telč pod vedením hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic. Nyní jsou zde nepatrné zbytky zříceniny hradu.
Židovský hřbitov u Dolního Bolíkova byl založen koncem 18. století jihozápadně od obce při cestě do Vlastkovce pro silnou židovskou obec. Židovská synagoga v obci byla zbořena kolem r. 1900.
V tzv. Špitálském lese mezi Zadním Vydřím a Velkým Pěčínem se na žluté turistické značce nachází židovský hřbitov. Nejstarší náhrobky jsou ze 17. století, poslední z r. 1879, po tomto datu byl založen nový židovský hřbitov v Telči.
Židovský hřbitov v Jemnici patří k nejstarším pohřebištím na Moravě - nejstarší náhrobky pochází ze 17. století, poslední ze začátku 2. sv. války.
Židovský hřbitov v Markvarci pochází z konce 18. století a nachází se v lese jihovýchodně od obce. Dochovány jsou náhrobky většinou z 1. pol. 19. století. Pohřbívalo se zde do roku 1939.
Židovský hřbitov ve Starém Městě pod Landštejnem je nejstarší v okolí. Nachází se 400 m od křižovatky na Stálkov. Nyní je zde kolem 140 náhrobků, nejstarší náhrobek pochází z roku 1610. Hřbitov byl vážně poškozen nacisty, ale v dalších letech opravován.