Ekozemědělci přírodě (Bioinstitut, Olomouc) se rozhodli věnovat se nejen produkci, ale i pestrosti rostlin i zvířat na svých farmách. Za zdánlivou špatnou péčí o travní porosty stojí opatření na ochranu chřástala polního, který patří nyní mezi silně ohrožené druhy. Za postupné mizení chřástala v České republice může především intenzifikace zemědělství. Ještě před 2. světovou válkou obýval chřástal téměř celé území republiky na travních porostech i polích, poté byl s rostoucí intenzifikací zemědělské výroby vytlačován do podhorských a horských oblastí s trvalými travními porosty. I zde se však zhoršovaly jeho životní podmínky ze jména velkoplošným odvodňováním luk a pastvin, scelováním pozemků a likvidací rozptýlené zeleně. Koncem 80. let minulého století se počty volajících samců odhadovaly na 200–400 kusů. Změny v zemědělské výrobě po roce 1989 vedly k postupnému narůstání stavů na konečných 1500–1700 ks volajících samců.

A jak může zemědělec jednoduše pomoci? Tím, že např. posune seč do doby, kdy se již většina mláďat vylíhla a jsou dostatečně velká, aby mohla uniknout před sekačkou. Ponechá-li části luk s volajícími chřástaly nepo kosené do konce července až poloviny srpna. Pomůže také kosením pozemku d středu k okrajům odkud mohou snadno uniknout (jinak seč od hranic pozemku k jeho středu nažene ptáky právě do středu zbývající vegetace a odtud už nestačí uniknout, uhyne až 60 % přítomných mláďat).